O písních v „Pohřbívání“ s jejich interprety Davidem Macháčkem a Štěpánem Urbanem i s režisérem inscenace

V souvislosti s naší zítřejší premiérou už bylo v médiích zmíněno, že inscenace Pohřbívání aneb Zítra se bude pohřbívat všude je doplněna o písňové vstupy – protestsongy, jejichž text napsala autorka hry Blanka Fišerová a zhudebnil je skladatel Josef Fojta. Kdo s nápadem přišel? A kdo je zpívá? „Po prvním přečtení jsem byl okamžitě rozhodnut, že „Pohřbívání“ musím režírovat, protože souznění s dobou a nutnost znovu zazvonit klíči je v této hře akutní,“ sdělil v jedné ze svých odpovědí ve včerejším článku režisér inscenace Igor Stránský. A jak to bylo s písněmi? Po slovech režiséra následuje krátký rozhovor s jejich interprety Davidem Macháčkem a Štěpánem Urbanem

„Když jsem si hru přečetl, nadchla mě. Přesto jsem postupem času cítil, že mi ještě něco k úplnému vyznění chybí. A pak mě napadlo – co takhle vyjádřit pocit marnosti nad pokaženým sametem, který jsme si nechali sežrat od molů (volů?), v písních? Myšlenka byla na světě. Požádal jsem autorku, aby mi napsala texty, jež by mluvily k lidem, kteří mají ještě nějaké svědomí. Pak přišel Josef Fojta se svými hudebními nápady a dva šikovní mladí kluci - a bylo to!“
Těmi šikovnými mladými kluky jsou David Macháček a Štěpán Urban.
Davida Macháčka naši diváci již znají jako nového člena hereckého souboru, který přišel po završení studií na brněnské konzervatoři do Slováckého divadla koncem léta loňského roku. A kdo je Štěpán Urban? Šestnáctiletý mladík, jehož maminka pro něho hledala brigádu mj. i ve Slováckém divadle. Ani jeden asi netušili, že získá roli v představení. A získal ji díky svému písničkářskému umění! Hraje na kytaru a skládá své písně, dokonce příležitostně vystupuje v kavárnách. Zvítězil také v soutěži Brána pro začínající trampské, folkové a country skupiny a jednotlivce. Je studentem Stojanova gymnázia ve Velehradě.
David Macháček přidává další zajímavost: „Poté, co se rozhodlo, že Blanka Fišerová napíše texty o tom, co ji kolem nás trápí, Jožka Fojta je zhudební a my dva se budeme jejich interprety (oba zpíváme a Štěpán hraje na kytaru), přišel další nápad – že se to vše podpoří stepařskými čísly a různými zvukovými vjemy. Byl povolán Honza Bursa, aby stepařská čísla vymyslel a naučil mě je. Takže vedle nácviku zpěvu Štěpán trénoval na kytaru a já na stepařské podložce. A souběžně s tím vznikala inscenace na jevišti." A rozhovor pokračuje...

Štěpáne, jak na tebe jako na začínajícího písničkáře písničky zapůsobily, když ses s nimi poprvé seznámil?
Pochopil jsem, že jsou velice důležité a měli bychom je podat tak, aby jejich poselství bylo srozumitelné a lidi chápali, o čem jsou.

To znamená jak? Co pro to udělat?
Hlavně asi vnímat, co jimi autor myslel…
David Macháček doplňuje: Ty texty jsou velmi silné…

Mohli byste ocitovat něco, co vás každého z oněch textů osobně zasáhlo, oslovilo, jaké verše máte obzvlášť rádi?
ŠU:
„Léčím se vírou a v myšlenkách nadějí,
Štěstí se nekoupí, úsměvem neplatí,
I když mne snadné zkratky svádějí,
Jdu sám tou delší cestou.“
DM:
Mě oslovilo nejvíc asi: „Tak táto, řekni mi, co jste nám vyzvonili?“ Což je otázka, na kterou se ptá právě moje generace.

Jaké máte oblíbené písničkáře?

ŠU:
V poslední době stále známějšího Tomáše Kluse a samozřejmě Karla Kryla a Jarka Nohavicu, to jsou legendy, které nemůžu vynechat.
DM:
Já bych za sebe ještě doplnil jméno Josef Fousek, který mě baví svými texty.