Jirko, pomaličku se blíží premiéra Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde hraješ Náčelníka Bromdena. Jak se ti zkouší?

Zkouší se mi dobře. Krásná hra, dobrá parta lidí, pěkná role, venku krásný teplý podzim. Super.

Kdykoliv se řekne Přelet nad kukaččím hnízdem, vybavím si já osobně toho obrovského indiána z filmu Miloše Formana, jak vytrhává ze země těžký dřez a prohazuje ho oknem. Co se jako první vybavilo tobě, když ses dozvěděl, že budeš hrát indiána v „Přeletu“?

Že už je to můj třetí divadelní indián. Já pravý Valach s kořeny řecko-francouzskými.

On toho, myslím, moc nenamluví, že? Je složité v takové postavě na jevišti nějak smysluplně existovat?

Ono se dá hrát pohledem, gestem, vyjadřovacích prostředků je! Smysluplně existovat se dá, myslím, i beze slov, když člověk vnímá, co se děje kolem něj.

Celá hra se odehrává na psychiatrickém oddělení. Ty sám jsi měl možnost s kolegy navštívit před začátkem zkoušení Psychiatrickou nemocnici v Kroměříži. Dala ti návštěva tohoto zařízení nějaký impuls?

Byl to velmi emotivní zážitek, o kterém se těžko vypráví.

Inscenaci připravuje režisér Igor Stránský, se kterým ses, myslím, naposledy potkal u Vojnarky. Vyhovuje ti jeho režijní přístup? Jak na sebe jako herec a režisér „slyšíte“?

Na tuto otázku odpovídám již po několikáté. S Igorem Stránským se známe dobrých osmnáct let, takže si myslím, že se známe velmi dobře a máme za sebou spoustu pěkné práce.

Ty máš momentálně ve Slováckém divadle „na kontě“ vcelku zajímavé a různorodé postavy. Z poslední doby Konferenciér v muzikálu Chicago, Nešťastlivec v komedii Les, Aleš v Kosmickém jaru… Která z nich pro tebe byla největší výzvou a která tě nejvíc baví a proč?

Jsem velmi rád, že dostávám úkoly různorodé a nejsem ve škatulce princ-mlynář-princ… I když to byly taky pěkné chvíle. Každá role je pro mě výzvou, i ta maličká. Snažím se pokaždé najít v sobě něco nového, jiného. Cesta to není vždy lehká, bývá často i trnitá, ale rád si řeknu po premiéře: „Udělal jsem pro to vše.“

U divadla jsi už hodně dlouho. Prozraď, s jakým typem člověka-režiséra se ti nejlépe spolupracuje?

U nás v divadle jsem měl to štěstí spolupracovat s mnoha režiséry, každý byl jiný. Od Igora Stránského, J. A. Pitínského, Oxanu Meleškinu-Smilkovou, Kubu Macečka, Davida Vackeho, Radka Balaše, Radovana Lipuse, Zdeňka Duška, Romana Groszmanna a mnoho dalších. Musím říct, že s každým jsem zatím našel společnou řeč. Jen někdy dřív a někdy později. Musím režisérovi věřit a on mně, a oba věřit věci, kterou děláme. A to je divadlo.

Máš nějaký nesplněný herecký sen?

Nemám žádný herecký sen, jen chci dlouho hrát. A už možná malá pauza od indiánů?

Blanka Šmejdovcová