Jiří Hejcman

Narozen:
     16. 7. 1981.

Co mě baví na divadle?
     Hraní.

Nejoblíbenější role:
     Mám rád všechny své role. Kromě těch významných taky Jelena v inscenaci Na tý louce zelený.

Co mám radši? Zkoušení, nebo samotné představení? A proč?
     Při zkoušení je člověk uvolněný, bez trémy, je i legrace (i když se zkouší něco vážnějšího), ale ten pocit, když se na vás dívá tolik očí je jedinečný. Premiérou vše teprve začíná, člověk se postupně může zlepšovat, vyhrávat se. Mám rád obé. Každé trochu jinak.

Oblíbený divadelní brept:
     Já sám jsem nějaký vtipný brept nezaznamenal (naštěstí), snad pár okének, ale určitě to přijde.

S kým bych si chtěl zahrát? A proč?
     Nemám vyloženě vysněný idol. Jsem rád, že si můžu zahrát s lidmi z našeho souboru. Snad se Silvestrem Stalonem.

Největší divadelní trapas:
     Když jsem si omylem oblékl při Bratrech Karamazových kutnu svého kolegy Davida Vaculíka, který je asi o metr menší. Vypadalo to, že se procházím v krásné, černé minisukni a vzhlížím k Bohu. Bohužel zjistil jsem to až posléze. Zas až takový trapas to ale není, že?

Největší zlozvyk:
     Třeba se topím, ale nikdo mi nevěří, protože si myslí, že si dělám legraci. To se mi stává neustále.

Co mě děsí?
     Malé, uzavřené prostory. A to, že se jednou doopravdy utopím skrz svůj humor. Musím si dávat pozor.

Co nikdy neodmítnu?
     Zahrát si se Silvestrem Stalonem v některém z jeho psychologických dramat. Je to náš společný sen s Jožkou Kubáníkem.

Co bych rád vzkázal návštěvníkům našich www stránek?
     Prosím vás, když se budu někdy topit a vy půjdete kolem, pomozte mi, prosím. Díky předem.