Richard Dvořák

Milí čtenáři, v prosincové rubrice Host Slováckého divadla vám představíme dva hudebníky, kteří se podíleli na třech nejnovějších inscenacích SD. Jméno Richarda Dvořáka je spojeno s inscenací Liška Bystrouška, Josef Fojta skládá hudbu pro dvě inscenace - Autobus na lince 21 a Pohádku do dlaně. Kdo jsou tito sympatičtí hudebníci, se dozvíte v následujících řádcích.

Zlínský rodák Richard Dvořák původně studoval chemii, ale velmi brzy se začal věnovat svému životnímu "koníčku" - hudbě. Skládá scénickou hudbu pro většinu inscenací Městského divadla Zlín (MDZ). Hudebně se podílel na všech inscenacích Jana Antonína Pitínského ve Zlíně (Osm a půl a půl; Proces; Třináct písní; Její pastorkyňa; Dialogy karmelitek) a autorsky na inscenaci Hotel Viktoria. Kromě toho píše hudbu také pro různé nahrávky např. Starozlínské pověsti s Luborem Tokošem nebo Pohádkový mlýnek s Václavem Postráneckým.

Jak dlouho jste se věnoval chemii a co vás přimělo k tomu vyměnit "solidní" povolání chemika za nejistou kariéru hudebníka?
Studoval jsem analytickou chemii a taky jsem se tím deset let živil. Pracoval jsem např. ve zlínských filmových laboratořích, zabýval jsem se chemickými rozbory vody v Otrokovicích, ale pak byly tyto podniky zrušeny. Do divadla jsem ale dostal nabídku mnohem dřív a mám ho mnohem raději.

Jaká byla vaše cesta k hudbě, co vás přivedlo k vaší současné práci?
Můj tata (pozn. Josef Dvořák) psal scénickou hudbu pro zlínské filmové ateliéry a přitom působil jako dirigent v Městském divadle Zlín. Otec byl "přírodní talent" - učil se na klavír jako samouk a psal dokonalé partitury. Já jsem se k hudbě dostal "klasickou" cestou - přes Lidovou školu umění, kde jsem hrál na klávesové nástroje, pak jsem hrál v různých kapelách a dělal jsem otci rozpisy not. Hudbu jsem měl rád, ale netušil jsem, že ji jednou budu "dělat". Jako klavírista jsem příležitostně hrával v inscenacích MDZ, a když můj otec před patnácti lety odcházel do důchodu, tak jsem od zlínského divadla obdržel nabídku na místo korepetitora.

Proč jste hudbu začal sám skládat? Psal jste si do šuplíku?
Někteří režiséři mi nabízeli, abych pro jejich inscenace složil hudbu, a tak jsem začal. Do šuplíku jsem si nepsal a nepíšu, skládám přímo "na objednávku".

Jak došlo k vaší práci na Lišce Bystroušce?
Dostal jsem nabídku od J. A. Pitínského a ta se neodmítá.

Znal jste se s J. A. Pitínským před touto inscenací? Jak se vám s Pitínským spolupracuje?
S Pitínským se znám už delší dobu, protože jsem se hudebně podílel na všech jeho inscenacích v MDZ. Spolupracuji s ním rád. Skvěle se mi psala hudba na jeho texty písní pro Hotel Viktoria.

Ve Slováckém divadle pracujete poprvé, nebo už máte nějakou zkušenost?
Často jsem pracovně pobýval v nahrávacím studiu Slováckého divadla, natáčel jsem nahrávku např. k inscenaci O kočičím zpívání. Hudbu jsem interpretoval jako klavírista pouze pro inscenaci na Malé scéně - Smrt v růžovém.
To zní jako byste byl "regionální patriot"?
Psal jsem i pro jiná divadla např. v Šumperku či Příbrami.

Jak se vám skládá hudba k Lišce Bystroušce? Chodíte poslouchat "zvuky lesa"?
Nechodím do přírody poslouchat zvířata, ale abstraktně se mi tvoří velmi špatně. Inspiraci čerpám na zkouškách, po několika zhlédnutích konkrétní jevištní práce dokážu psát "na jeden zátah".

Janáček vás neinspiroval?
Před zkoušením jsem si přečetl Janáčkovy fejetony, ale Janáček si skicuje pro sebe. Já např. slyším slavíka úplně jinak než on.

Jaké je vaše oblíbené zvíře?
Nemám sourozence a už do kočárku za mnou chodilo štěně. Takže jednoznačně náš Puňťa.

Za rozhovor děkují Hana Hložková a Iva Šulajová.

(Převzato ze Zpravodaje Uherského Hradiště - Prosinec 2004)