Josef Fojta

Milí čtenáři, v prosincové rubrice Host Slováckého divadla vám představíme dva hudebníky, kteří se podíleli na třech nejnovějších inscenacích SD. Jméno Richarda Dvořáka je spojeno s inscenací Liška Bystrouška, Josef Fojta skládá hudbu pro dvě inscenace - Autobus na lince 21 a Pohádku do dlaně. Kdo jsou tito sympatičtí hudebníci, se dozvíte v následujících řádcích.

Jméno Josef Fojta mnozí z vás jistě znají ve spojitosti s Hradišťanem, kde účinkuje jako stálý host (pozn. hraje na bicí a klávesové nástroje), ale možná nevíte, že tento hudebník "tělem i duší" spolupracuje i s jinými hudebními tělesy nebo že sám hudbu skládá. Na Janáčkově akademii múzických umění vystudoval obor hra na bicí nástroje a dnes se živí jako "muzikant na volné noze". V roce 2000 se stal členem skupiny Jiří Pavlica a Talant, což je sdružení multiinstrumentalistů různých hudebních žánrů. Pravidelně hostuje v Musica Bohemica Jaroslava Krčka, spolupracuje s Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně, s orchestrem Janáčkova divadla v Brně, je uměleckým vedoucím komorního souboru Anima Una, který se zabývá současnou duchovní hudební tvorbou ap.

Vaše spolupráce se Slováckým divadlem není vaší první divadelní zkušeností. Jak jste se jako hudebník dostal k divadlu?
K divadlu jsem se vždy dostal prostřednictvím "někoho". Fungoval jsem jako studiový hráč, který účinkoval v různých nahrávkách, z čehož se později vyvinuly různé spolupráce. V Brně mě k divadlu přivedl Martin Dohnal, který mě - jakožto autor hudby a zároveň dirigent - angažoval do Pitínského inscenace Jób v HaDivadle. V Uherském Hradišti se vše odvíjelo z mé spolupráce s Jiřím Pavlicou, ale nerad bych na někoho zapomněl.

Ve Slováckém divadle se "objevujete" už poněkolikáté, mimo jiné jste v roce 2002 skládal hudbu pro inscenaci Olga a ďábel. Nyní píšete hudbu pro Autobus na lince 21, shodou okolností opět v režii Davida Vackeho. Je to náhoda nebo spolu rádi pracujete?
S Davidem jsme lidsky naladěni na podobnou notu. Rád s ním pracuji, protože vidíme věci "ze stejného úhlu", a to je radost.

Na jaký druh hudby se diváci mohou v inscenaci Autobusu na lince 21 těšit? Bude to scénická hudba nebo písňová?
Bude to scénická hudba, při které jsem se inspiroval barevností charakterů jednotlivých postav z Klingovy hry. Zaujaly mě příběhy různých lidí z různých sociálních vrstev, a tak jsem se rozhodl pro blues. Chtěl jsem, aby divák vše vnímal z nadhledu, aby chápal časové odstupy ap. Těším se, jak se Tomáš (pozn. Šulaj) "pobije" s těmi postavami a co na celou inscenaci budou říkat diváci.

Právě jste se vrátil ze Spojených států amerických, byl jste se tam "rekreovat" nebo hrát?
Byl jsem tam pozván, abych hrál. Měl jsem čtyři koncerty v San Franciscu, Los Angeles a sólově jsem hrál při příležitosti oslav české státnosti 28. října na luxusním parníku Queen Marry 1.

Jak jste vnímal americkou autobusovou dopravu v souvislosti s inscenací Autobus na lince 21?
Můj pobyt byl pochopitelně ovlivněn i připravovanou inscenací, takže jsem své pozorování skutečně zaměřoval i na autobusy. (úsměv) Např. v Los Angeles, které nemá jinou hromadnou dopravu než autobusovou, mě zaujalo, že autobusů jezdí mnoho, ale jsou poloprázdné. Ověřil jsem si, že pro "americké autobusy" je opravdu typické, jak je to obsaženo v Klingově hře, že se jimi vozí jenom určité sociální skupiny - mezi cestujícími nenajdete např. byznysmana nebo člověka ze střední třídy.

Jezdíte rád autobusem?
Velmi rád. Na jednu cestu autobusem mám takovou osobní vzpomínku. Kdysi v zimě jsem byl u kamaráda v Jablonci nad Jizerou, a jeli jsme spolu na představení do Liberce. Po půl hodině cesty náš autobus "zastavila" kalamita, ve které jsme všichni uvízli na tak dlouho, že jsme museli zapomenout na své původní plány. V autobusu panovala skleslá atmosféra, a já jsem chtěl spolucestující nějak povzbudit. V okolí jsem hledal různé kameny a dával je pod kola, a potom jsme se s kamarádem tím autobusem snažili hnout. Lidé najednou přestávali myslet na to nepříjemné, začali nám fandit a nakonec se nám to povedlo. Měl jsem ohromnou radost, že se mi podařilo překonat jak tu kalamitu přírodní, tak i tu lidskou.

Na konci prosince má premiéru Pohádka do dlaně, ke které také skládáte hudbu. Režisér Ladislav Pešek by chtěl, aby se v ní naživo muzicírovalo přímo na jevišti. Proto pro ni píšete mnoho písniček. Budou jednoduché, aby si je mohli prozpěvovat mimo herců i dětští diváci? A s jakými hudebními nástroji se v pohádce setkáme?
Výběr hudebních nástrojů bude vycházet především ze schopností herců a z technických možností divadla tzn. "co dům dá". Písničky by měly být zpěvné, melodické a jednoduché, ale ne dětinské. Psaní písniček pro pohádky jakožto hudební materiál, přináší široké pole působnosti. Muzikant si může dovolit víc, a nemusí přitom tvořit infantilně, aby se dočkal vděku dětského diváka. Od dětí by se měla především očekávat bystrost a přirozené reakce. Pro mě je to zároveň i výzva, protože u dětí nikdy nevíte, jak to dopadne.

Máte rád pohádky?
Pohádky mám hodně rád, ať klasické, nebo soudobé. V pohádkách se mi líbí snoubení reality a jinotajů - je to svět sám pro sebe, ale vypovídá o tom, v čem žijeme. Někdy mám pocit, že žiji jako v pohádce - v životě je to někdy krásné, pak člověk bojuje, ale vždy se těší na ten dobrý konec.

Za příjemný rozhovor děkují Hana Hložková a Iva Šulajová.

(Převzato ze Zpravodaje Uherského Hradiště - Prosinec 2004)