„Byl dobrý přítel a výsostný profesionál,“ říká Igor Stránský o Kamilu Pulcovi

Ve čtvrtek 1. října dorazily do Slováckého divadla smutné zprávy. Ve věku 63 let zemřel Kamil Pulec, dlouholetý člen tamního uměleckého souboru. „Už na konkurzu byl výjimečný,“ vzpomíná emeritní ředitel Slováckého divadla a režisér Igor Stránský.

Pane režisére, jakou máte první vzpomínku na Kamila Pulce?

Na jaře roku 1984 prošel konkurzem do Slováckého divadla a už tehdy byl výjimečný. Nastoupil jako elév, a už tehdy jsem zavětřil, že mám herce pro postavu Miloše Hrmy v Ostře sledovaných vlacích. Takže už v prvním roce ztvárnil takovou krásnou postavu. Pak přišla hlavní role v pohádce Jak se bubnuje na princezny, za rok v Motýlech hrál slepého dona a byl úžasný, pochvaly sklízel i v Praze, kam jsme s inscenací jeli.

Jak jste si rozuměli lidsky?

Kamil byl vždy nekompromisní vůči sobě i okolí, které to přijímalo někdy kladně a někdy záporně. V osobním životě čelil mnoha problematickým situacím, které v 90. letech řešil alkoholem, což ohrozilo i jeho hereckou dráhu. Po našem vzájemném a dlouhém rozhovoru to vyřešil po pulcovsky a nekompromisně, ze dne na den přestal a poté už zcela abstinoval.

Jak na něj budete vzpomínat?

Vytvořil v mých inscenacích desítky postav, namátkou Othello, Vávra v Maryši, naposledy Vojnar ve Vojnarce. Celou dobu, dvaačtyřicet let, let jsem měl ke Kamilovi blízko. Byl to dobrý přítel a výsostný profesionál.

Přítel, kolega, kmotr

Na dlouholetého kolegu a přítele vzpomíná i jeho kolega, další bývalý člen uměleckého souboru Slováckého divadla Petr Čagánek. „Když jsem přišel do divadla, Kamil se mě v podstatě ujal a strávili jsme spolu v jednom angažmá šestnáct let. Nebyli jsme jen kamarádi, stali se z nás přátelé. Dokonce byl i kmotrem mé dcery a mnohokrát mi v životě pomohl nebo poradil,“ svěřuje se.

„Vzpomínek na Kamila mám spoustu, ať už osobních, nebo divadelních. Hned v mé první inscenaci ve Slováckém divadle, Klubu sebevrahů, jsem měl v mezihře udělat přestavbu, uvědomit si, že ji mám špatně, a následně ji postavit zrcadlově. A v Kamilovi se nezapřel ten jeho stavařský základ, tu chybu odhalil a hned pro premiéře mi to zatepla sdělil,“ usmívá se Petr při vzpomínce na kolegu. „Nebo v Richardovi III. měl říct ‚dopadla na tebe kletba' a místo toho řekl ‚dopadla na tebe klenba'. No prostě stavař. Tehdy jsem ho zrovna z jeviště odváděl v poutech, strašně jsme se smáli a pan režisér Igor Stránský se rozčiloval,“ usmívá se. „Zkrátka, pro některé lidi byl možná Kamil nepříjemný svou upřímností, které si vážil nade všechno. Ale pro mě to byl skvělý přítel a kamarád,“ uzavírá Petr Čagánek.

Kdo byl Kamil Pulec

Kamil Pulec se narodil 1. září 1963 v Prešově, v šesti letech se s rodiči přestěhoval do Hluboké nad Vltavou. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích, po vojenské základní službě nastoupil v roce 1984 do Slováckého divadla, kde s dvouletou přestávkou mezi lety 1989 až 1991, kdy byl v angažmá v Jihočeském divadle, působil až do roku 2017.

Kamil Pulec byl především hercem dramatických rolí, diváci jej obdivovali jako Miloše Hrmu v Ostře sledovaných vlacích, kdy za jedinečné ztvárnění postavy získal v roce 1985 Cenu Českého literárního fondu, za výjimečné podání Lennyho v dramatu O myších a lidech byl v roce 1995 odměněný Slováckým Oskarem, za Samka v Gazdině robě převzal v roce 2000 ocenění Největší z pierotů, dále jej diváci obdivovali jako Othella, Vávru v Maryši, Winstona Churchilla v Králově řeči a ve spoustě dalších oceňovaných inscenacích. Zahrál si i v Četnických humoreskách, v Kriminálce Anděl, naposledy se na televizních obrazovkách objevil letos v seriálu Místo zločinu Zlín. Napsal také knihu veršů Nevyzpytatelné vlny lásky.