Slovácké divadlo zahájilo svou činnost 10. října 1945 premiérou první inscenace: Její pastorkyňa Gabriely Preissové v budově Sokolovny. V programu k ní je otištěn pozdravný dopis Gabriely Preissové, která se pro svůj pokročilý věk nemohla dostavit osobně. Angažmá v Uherském Hradišti mezi prvními získává např. i budoucí herecká hvězda František Peterka. Roku 1948 v divadle hostují herci z Moskevského uměleckého akademického divadla, založeného legendárním K. S. Stanislavským. Během prvních deseti let uvádí divadlo 95 premiér; mezi nimi také Gazdinu robu G. Preissové (rež. Miroslav Zéda), která dosahuje neuvěřitelných 94 repríz – na dlouhá léta se jednalo o nepřekonaný rekord. Divadlo však v prvních letech nemá stálou scénu. Střídavě hraje v Sokolovně i v Redutě, k jejíž dlouho plánované rekonstrukci nedochází, a tak zde soubor vystupuje spíše sporadicky. Často hraje na zájezdech v okolních městech a obcích. Mezi lety 1950–53 je Slovácké divadlo dokonce dočasně sloučeno s Divadlem pracujících v Gottwaldově (Zlíně) a působí jako jeho zájezdový soubor bez stálé scény.

Do Slováckého divadla přichází výrazný divadelník Alois Hajda; pozdější profesor na JAMU a respektovaný režisér nachází v Uherském Hradišti své první angažmá a během čtyř let zde nazkouší třináct inscenací. V divadle krátce působí také Jana Werichová či Václav Postránecký. Roku 1956 soubor přijímá pozvání do studií Československé televize, kde je pořízen záznam nového nastudování Její pastorkyně (rež. Alois Hajda) – Slovácké divadlo se tak stává vůbec první moravskou scénou, jejíž inscenace byla uvedena v televizi. Na lepší časy se začíná blýskat i díky zřízení stálé scény – vítězí rozhodnutí rekonstruovat budovu Sokolovny na útulné komorní divadlo. Slavnostní otevření nově adaptované divadelní budovy s profesionálním sálem a veškerým příslušenstvím proběhlo 29. dubna 1959 premiérou Preissové hry Gazdina roba v Hajdově režii. K příležitosti oslav dvacátého výročí založení divadla roku 1965 je hrána opět Její pastorkyňa, tentokrát v režii Otakara Gudricha. V tomto desetiletí jsou uvedeny celkem 104 premiéry.

V polovině šedesátých let se Slovácké divadlo jen těsně vyhýbá zrušení na základě vládního usnesení. V roce 1966 přijímá rada Krajského národního výboru v Brně kompromisní návrh, díky němuž Slovácké divadlo sice zůstane zachováno, od roku 1967 se nicméně sníží počet premiér i výše státního příspěvku a kolektiv nedobrovolně opouští 15 zaměstnanců. Slovácké divadlo se tak stává nejmenší zájezdovou scénou v republice. Udržuje si nicméně vysokou uměleckou úroveň i diváckou přízeň. Působí zde výrazní režiséři Karel Neubauer, Hugo Domes či Miloš Hynšt, dřívější šéf Mahenovy činohry v Brně a pedagog JAMU, který byl za normalizace donucen své brněnské působiště opustit. Slovácké divadlo se v tomto období opět stabilizuje a uvádí rovnou stovku inscenací. Chátrající budova bývalého hotelu U Zeleného stromu na Náměstí Rudé armády (dnešním Mariánském náměstí), kterou divadlo využívalo již od roku 1945 jako ubytovnu pro herce, se po demolici a nové výstavbě roku 1969 proměňuje v dodnes funkční herecký dům s Malou scénou a zkušebnou.

V roce 1978 je do provozu uvedena Malá scéna, jejíž komorní prostor dodnes slouží k uvádění intimnějších inscenací. Díky jejímu vzniku mohlo Slovácké divadlo v období normalizace rozvíjet také alternativní, umělecky uvolněnější dramaturgickou linku, a hbitěji tak reagovat na proměny tuzemského divadelnictví, v němž se stále silněji hlásily o slovo experimentální studiové scény. Prvním zde uvedeným titulem je Velmi choulostivá situace v penzionu Beránek v režii Jana Růžičky. Malou scénu rád využíval i režisér Hugo Domes. Od roku 1980 zde navíc působil absolvent pražské DAMU Přemysl Rut, jehož tvorba byla takřka ihned přijata s nadšením. Již jeho první kabaretní inscenace Dramata v paláci Borgiů aneb Kabaret v Uherském Hradišti zaznamenala 16 repríz. Popularita Malé scény rostla, zdejší divadelní pondělky byly na dlouho dopředu vyprodány. Inscenace Memoáry admirála Memoriála režiséra Miloše Hynšta zaznamenala úspěch na festivalu Divadelní mládí v Českých Budějovicích. V tomto desetiletí divadlo uvádí 105 inscenací.

Jednou z nejvýznačnějších osobností předrevolučního období ve Slováckém divadle je dramatik, dramaturg, scenárista, překladatel a režisér Vojtěch Vacke (mj. autor předlohy známého dětského filmu Víta Olmera Sonáta pro zrzku). Vacke se z politických důvodů až do roku 1989 musel držet v pozadí dění a oficiálně vykonával pouze pozici šéfa techniky. Ve skutečnosti ovšem zastával úlohu tzv. stínového dramaturga. Ve Slováckém divadle je coby autor podepsán hned pod několika tituly: Pohádka o Honzovi a hloupé víle Rozárce, Pohádka z klobouku, Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky či Jak se bubnuje na princezny. V listopadu 1989 sehrává Slovácké divadlo významnou roli při sametové revoluci. Staví se do čela společenského dění, byla odtud organizována i generální stávka. Přímo v divadle také vzniká Občanské fórum. Svým pevným postojem v krizovém období si divadlo získalo úctu a uznání velké většiny obyvatel Uherského Hradiště i jeho okolí. V lednu 1990 nastupuje na pozici ředitele a uměleckého šéfa Slováckého divadla Igor Stránský, který tuto úlohu plní příštích 25 let (v souboru působí již od roku 1969 – začínal nejprve jako herec, načež se prosadil i jako režisér). Za jeho vedení proběhla další rekonstrukce objektu a zařízení divadla, byl postupně doplňován umělecký soubor a návštěvnost inscenací i celkový počet abonentů SD vykazoval i nadále rostoucí tendenci. Na podzim roku 1995 slaví Slovácké divadlo 50 let své existence. V tomto desetiletí je uvedeno 86 inscenací.

V souboru pod uměleckým vedením Igora Stránského působí coby další kmenový režisér Ladislav Pešek. S divadlem spolupracují také velká režisérská jména jako Jan Antonín Pitínský, Oxana Smilková, Zdeněk Dušek, Radovan Lipus, Martin Františák, či Jakub Maceček. Do souboru přicházejí mladé herecké tváře a dramaturgie sází na uvádění světově známých muzikálů, umělecky a herecky náročných kusů i divácky přístupných komedií. V roce 2004 dobývá celou republiku Liška Bystrouška (Příběhy krve) Jana Antonína Pitínského, která následně získává cenu Divadelních novin. Slavná Pitínského éra ve Slováckém divadle začíná v roce 2000 uvedením Gazdiny roby. Z dalších významných inscenací této doby uveďme také Pitínského Bratry Karamazovy, Racka v režii Oxany Smilkové, Hello, Dolly! Igora Stránského, Amadea Ladislava Peška či muzikál Donaha! Radka Balaše. V roce 2000 mají také premiéru legendární Rychlé šípy v režii Roberta Bellana, které se následně stanou nejdéle hranou inscenací slovácké scény (derniéra 2022, 533 repríz). Bellan se v následujících letech etabloval jako režisér divácky oblíbených komedií jako např. 1+2=6 (Jeden a dvě je šest), Blbec k večeři nebo Výstřely na Broadwayi. V roce 2004 se divadlo také téměř stává Divadlem roku, od vítězství ho dělí jediný hlas. Několik inscenací natáčí a zařazuje do svého Zlatého fondu Česká televize. V tomto desetiletí je v divadle uvedeno 83 inscenací.

V roce 2006 získává Tomáš Šulaj Cenu Thálie pro nejlepšího herce za roli Jerryho v muzikálu Donaha! v režii Radka Balaše. Během následujících dvou dekád získá Tomáš Šulaj od Herecké asociace rovných 10 nominací, což je v kontextu českého divadelnictví naprosto ojedinělá statistika. Počet předplatitelů roste a dosahuje až k hranici 8 000, čímž se Slovácké divadlo zapisuje do České knihy rekordů. Přicházejí také další nominace na Ceny Thálie: jednu z nich proměňuje ve vítězství v roce 2010 legendární herečka Květa Fialová, která diváky dojímá i baví titulní postavou svérázné hraběnky v inscenaci Harold a Maude, nastudované Igorem Stránským. Celková režijní bilance Igora Stránského za jeho působení ve Slováckém divadle čítá téměř sto inscenací, mezi nejvýraznější patří např. shakespearovská triáda Othello, Král Richard III., Macbeth, dále Králova řeč, Přelet nad kukaččím hnízdem, Dům Bernardy Alby, Maryša, Vojnarka, Kdyby tisíc klarinetů, Bůh masakru ad. V září roku 2015 se funkce ředitele a uměleckého šéfa Slováckého divadla ujímá Michal Zetel. S divadlem v této dekádě spolupracují výrazné režisérské osobnosti s nepřehlédnutelným rukopisem jako Jan Antonín Pitínský, Martin Františák, Dodo Gombár, Zdeněk Dušek, Zoja Mikotová, Břetislav Rychlík, Radovan Lipus, Jakub Maceček nebo Anna Davidová (roz. Petrželková).

Michal Zetel zahájil svůj ředitelský mandát energicky, takřka hned po svém nástupu se zasadil o proměnu celkového divadelního vizuálu, jemuž nově dominuje logo od grafika a výtvarníka Davida Zezuly: písmeno S s tečkou dole, které připomíná otazník. Dalším významným počinem počátku této dekády je založení alternativní dramaturgické linie off inscenací, jejímž cílem je oslovení těch skupin diváků, pro něž není návštěva tradiční divadelní budovy pravidelným zvykem. Snahou je najít jedinečné propojení netradičních míst s tématem her. Jako první v této linii divadelníci nastudovali Večer na psích dostizích (rež. Zetel), uvedený v hudebním Klubu Mír. Dále Čarodějnice v kuchyni (rež. Skočovský) inscenované v restauraci Beef & Beer. Boduje ale především komedie Úča musí pryč! (rež. Zetel), uváděná ve třídě ZŠ UNESCO, která se v roce 2023 se 130 reprízami stává druhou nejhranější inscenací v historii divadla. Zatím poslední inscenací divácky oblíbené linie je Teror (rež. Petr Smyczek), kterou divadlo uvádí přímo v jednací síni Okresního soudu v Uherském Hradišti.Ve spolupráci s kolegy z Městského divadla Zlín vzniká divadelní přehlídka ZARÁZ, na niž přijíždějí kritici doslova z celé republiky, aby zhlédli novinky z repertoáru obou divadel. Na hlavní scéně nadále působí výrazné režijní osobnosti (Martin Františák – Kříž u potoka; Anna Davidová (roz. Petrželková) – Měsíc nad řekou; Zdeněk Dušek – Nepřítel lidu ad.), Michal Zetel však ke spolupráci přivádí i nové tváře (Šimon Caban, Michal Skočovský, Lukáš Kopecký, Linda Keprtová, Roman Groszmann, Tereza Říhová, Mikoláš Tyc ad.). K významným režijním počinům samotného Zetela uveďme např. Kočku na rozpálené plechové střeše, Zlatého draka, Kosmické jaro nebo komorní inscenaci Autista – Moje ztracené nervy!. K 75. výročí Slováckého divadla nastudoval ještě inscenaci Její pastorkyňa Gabriely Preissové, poté z pozice ředitele odchází. V roce 2020 se funkce ředitele a uměleckého šéfa po několika dekádách oddělila a uměleckých šéfem byl jmenován režisér Lukáš Kopecký. Druhou polovinu aktuální dekády citelně poznamenala pandemie covidu-19, která ochromila celou planetu a kulturu odsunula zcela na okraj, divadla se uzavřela a herci Slováckého divadla hledali všemožné způsoby komunikace se svými diváky (organizovali např. online výuku Herec do každé hodiny apod.). V tomto období divadlo prokázalo schopnost adaptovat se na nepříznivé podmínky. Z hereckého souboru sice odešlo několik dřívějších stálic, opačným směrem však přišly výrazné talenty z nejmladší a mladší střední generace. Na konci turbulentního roku 2020 se ředitelkou stala Libuše Habartová. Jistých změn doznala i vizuální podoba divadla. Umělecké vedení začíná používat a rozvíjet nový slogan „Slovácké divadlo umí _________“.Generačně obměněný herecký soubor v následujících pěti letech přinejmenším potvrdil, že Slovácké divadlo i nadále platí za jednu z nejprestižnějších regionálních scén. Herci získali hned několik nominací v Cenách Thálie, herec Zdeněk Trčálek získal za roli Adama Fojtíka ve vztahové komedii Třináctkrát za svědka (rež. Lukáš Kopecký) Cenu za nejlepší mužský herecký výkon na Grand Festivalu smíchu v Pardubicích, jednotlivé inscenace vynikají ve výročních anketách nebo za ně divadelníci pravidelně získávají pozvánky na nejvýznamnější divadelní festivaly. Se souborem intenzivněji spolupracují publiku známé režisérské osobnosti jako Dodo Gombár (Jesus Christ Superstar, Cyrano z Bergeracu, Farma zvířat), Anna Davidová (Opilí, Tramvaj do stanice Touha), Zetel (Tři sestry, Jak jsme se dostali až sem), Igor Stránský (Hostina dravců), objevují se však i noví tvůrci jako Lukáš Brutovský (Láska, vzdor a smrt), Janka Ryšánek Schmiedtová (Sen noci svatojánské) nebo Michal Moravec (Sherlock Holmes a záhada za oponou). Jedním z nejviditelnějších dramaturgických pilířů šéfovského období Lukáše Kopeckého je větší akcent na vznik nových původních textů, dramatizací a překladů, které jsou připraveny přímo pro Slováckého divadlo a jeho herecký soubor. Touto cestou vznikla již celá řada pozoruhodných a oceňovaných inscenací (Vendula Borůvková – Lichožrouti, Jan Šotkovský – Třináctkrát za svědka, Pavel Molek – Monument pro Hradiště ad.).V říjnu roku 2025 slaví Slovácké divadlo 80 let své existence. Za tuto dobu uvedlo celkem 721 inscenací, tou zatím poslední uvedenou je komedie Boty kabelky chlapi (rež. Lukáš Kopecký).  Do nové, deváté dekády vstupuje Slovácké divadlo odhodlaně s heslem „Slovácké divadlo umí probudit city“. Přináší divákům nejčerstvější pestrou nabídku precizně vyvážených titulů a spolu s nimi se těší na společné setkávání jeviště s hledištěm po dalších mnoho let!