Její pastorkyňa

Do současné bánovštiny převedl Pavel Šupina.

Právě hrou Její pastorkyňa zahájilo před tři čtvrtě stoletím Slovácké divadlo svou první sezónu. Na jeho repertoáru se toto realistické drama objevilo ještě čtyřikrát (v letech 1948, 1955, 1964 a 1985). Příběh o síle mateřské lásky, pýše a odpuštění diváci tentokrát zhlédnou v režii Michala Zetela a ve výpravě Evy Jiřikovské.

Kostelnička se po smrti svého muže ujme Jenůfy, jeho dcery z prvního manželství. Ač dcera nevlastní, tedy její pastorkyňa, začíná Jenůfa opakovat Kostelniččinu životní pouť. Kostelnička, „vynikavá ženská“, se v mládí vášnivě zamilovala do místního marnotratníka a v manželství s ním pak zakusila očistec. Podobně vzplane také Jenůfa – k lehkovážnému Števovi – a otěhotní. Jenůfu však již dlouho miluje Števův nevlastní bratr Laca. Laca Jenůfu z žárlivosti poraní na tváři a udělá jí jizvu. Zatímco Števu přestává zohavená Jenůfa zajímat, Laca ve své lásce vytrvá. Kostelnička cítí příležitost: může Jenůfě zajistit legitimní postavení po Lacově boku. Ale je tu to Števovo dítě...

Po premiéře Její pastorkyně v Národním divadle (1890) bylo Gabriele Preissové vyčítáno, že námět vyčetla v novinové rubrice Ze soudní síně, ale že pro „vznešené jeviště“ se prý příběh o svobodné matce nehodí. Následující roky nedaly těmto kritikům za pravdu: hra byla bezpočtukrát inscenována, vznikly podle ní dva filmy i stejnojmenná opera Leoše Janáčka.

FOTOGALERIE: Zahajovací zkouška Ze zákulisí Premiéra