Kosmické jaro

Hra jednoho ze tří zahraničně nejhranějších českých dramatiků (po Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi), známého např. hrami Piknik a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, režiséra a spolutvůrce poetiky pražského Činoherního klubu, nese název inspirovaný obrazem světově významného českého abstraktního malíře Františka Kupky. Podobně jako Kupkovo výtvarné dílo ovlivněné přírodou nekopíruje skutečnost, ale tvoří na základě tvarových analogií nejrůznějších struktur – od mikroúrovní buněk až po astronomické fotografie planet – rozpíná Smoček strukturu své hry od samého jádra dramatu coby zhuštěných myšlenek až po tvorbu celých myšlenkových vesmírů. Nabízí takřka čechovovské existenční otázky (vykoupit / nevykoupit, stavět / nestavět, bourat / nebourat dům?), stejně jako „moderní“ ekologická témata související s hledáním smyslu existence člověka a každého tvora na planetě či ve vesmíru. Otázky po smyslu lidského životního úkolu si klade majitel domu na sklonku života, mladí lidé na začátku produktivního života, postavy nejrůznějších věků i profesí. Jsou to otázky kladené člověkem jakožto myslícím tvorem. „Jsme jako můra, která nechápe sklo, po kterém leze?“ a „Pro koho – kde – jsme můry a mravenci my?“ V defilé postav se relativizuje čas a prostor, historická společenská zkušenost i rozumové poznání člověka. Myšlenka, že „lidi rozděluje různá úroveň myslí a srdcí“, může způsobovat chaotický pocit, ale také naději na nekonečnou možnost uspořádání našich vesmírů.

Hra napsaná v roce 1969 byla u nás dosud uvedena jen dvakrát, a to vždy v Činoherním klubu v autorově režii. První uvedení mimo její „domovskou“ scénu uvidíte ve Slováckém divadle v režii Zetela.

FOTOGALERIE:    Zahajovací zkouška     Ze zákulisí    Po premiéře