Král Richard III.

Má-li člověk srdce na pravém místě a má vkus, nejenže může v politice obstát, ale je k ní přímo předurčen. Je-li někdo skromný a netouží po moci, nejenže není nezpůsobilý věnovat se politice, ale naopak do ní patří. (...) Není pravda, že v politice obstojí jen bezcitný cynik, náfuka, drzoun a hulvát. Ty všechny, pravda, politika přitahuje. Nakonec v ní ale přece jen váží víc zdvořilost a vychovanost."

Tato slova napsal Václav Havel u příležitosti převzetí čestného doktorátu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v roce 1991 v projevu nazvaném Mravnost a politika. O čtyři roky později ho Nakladatelství Atlantis otisklo jako předmluvu ke třem Shakespearovým politickým hrám: Julius Caesar, Richard II. a Richard III. Vztah této předmluvy k nim nepotřebuje komentář. Skutečně politický, nikoliv pouze historický, je obsah Shakespearovy tragédie Richard III. Bez ohledu na to, že se v mnohém liší od historické skutečnosti panování vévody z Glostru, vytváří Shakespeare v Richardovi model politické zrůdy - bezohledného kariéristy, který k dosažení nejvyššího cíle volí ty nejtvrdší prostředky, člověka, jenž se vzdor svému mrzáctví dobrovolně rozhodne být i mrzákem duševním, zločince nad jiné monstrózního... Příběh, který mapuje lidskou touhu po moci, a neblaze tak staví mosty mezi staletími, uvede na jeviště SD, poprvé v novém překladu Jiřího Joska, Igor Stránský.