Michaela Skalová: nová posila uměleckého souboru se pyšní Studentskou Thálií

Herecký soubor Slováckého divadla posílila nová krev. V září nastoupila do angažmá mladá a talentovaná absolventka JAMU Michaela Skalová.

Umělecky založení rodiče ji k herectví vedli odmalička, a tak k jejímu dětství patřil dramatický kroužek, tanec, hra na hudební nástroj i výuka zpěvu. „Pak jsme s dramaťákem dostali nabídku vystupovat v televizi, a to mě natolik vystresovalo, že jsem tam přestala chodit,“ vzpomíná s úsměvem na první setkání se světem šoubyznysu Michaela.

Poté ji to táhlo k malířství, ale na uměleckou školu se nedostala, a tak začala chodit na gymnázium, kde poprvé skutečně přičichla k herectví. „V prváku jsem zjistila, že tam klučina jménem Adam Kořán, dodnes můj velmi dobrý kamarád, vede dramaťák. Poprvé jsem držela v ruce scénář a začalo mi dávat smysl to, že bych se herectví skutečně věnovala,“ prozrazuje zlomový okamžik. Historie se ale opakovala, na JAMU ji napoprvé nevzali, a tak začala studovat sociální práci. A i když se jednalo o drobné zdržení na cestě k herectví, odbočky nelituje.

Studentská Thálie? Vůbec netuším, jak se to stalo

Zajímavostí je, že Michaela Skalová už má doma jedno významné ocenění: Studentskou Thálii – Cenu Herecké asociace za rok 2019. „Ještě na gymplu jsem se zúčastnila celorepublikové přehlídky studentské tvorby Studentská Thálie a pár lidí včetně mě pak dostalo příležitost vystoupit na Malé scéně Národního divadla během předávání těchto cen. Zvolila jsem monolog, který vznikl v rámci práce v dramatickém kroužku Talent drama studio. Myslím si, že mě tam nikdo nemohl slyšet, tehdy jsem netušila, co je jevištní mluva,“ směje se Michaela. „Každopádně jsem už pak seděla v šatně a najednou slyším z odposlechu své jméno. Vyběhla jsem nahoru, vrazila do sálu a viděla, že mám převzít cenu. Vůbec jsem nevěděla, co přebírám. Dodnes se cítím trochu trapně a netuším, jak se to celé stalo. Kdybych to věděla, seděla bych v sále připravená, ale aspoň jsem nebyla nervózní. Nakonec to byl hezký zážitek,“ popisuje.

Hradiště: dál od domova už to nešlo

Michaela se narodila v Praze a doma je v malé vesničce u Kralup nad Vltavou. Pro první angažmá si prakticky nemohla najít vzdálenější divadlo. „To mi říkali i rodiče, že dál už to nešlo,“ směje se sympatická herečka. „Začala jsem ale v Praze, pak v Hradci Králové, pak jsem šla do Brna a nakonec jsem v Hradišti. Ale vzdálenost neřeším, jsem opravdu moc ráda, že ve Slováckém divadle můžu být, poznat další město a vzdálenost mi nepřekáží,“ dodává.

První roli v novém angažmá připravuje pod vedením režisérky Terezy Říhové v dramatu Dogville a postupně se seznamuje s divadlem a kolegy. „Z JAMU jsem trochu znala Natálku Rašín a Klárku Ondrůškovou. Jsem ráda, že mám možnost hned na začátku zkoušet skoro s celým souborem. Mám menší roli, což mi dává víc prostoru seznamovat se s divadlem, rozkoukávat se, nejsem pod takovým drobnohledem. Zatím je to práce moc příjemná, těším se, co z toho vznikne a až si budu moct s novými kolegy pořádně zahrát,“ uzavírá Michaela Skalová.