Slovácké divadlo v roce 2026. V diskusním pořadu „Na pohovce historie“ na téma „Slo vácko před válkou, za války a po válce“ se střetává pražský politolog s místními patrioty. Atmosféra houstne, a tak mladá doktorandka navrhne neotřelé řešení: zahrát si historii formou psychodramatu. Z výměny názorů na pokusy o připojení Slovácka ke Slovenské mu státu na konci třicátých let minulého století se postupně stává výbušná rekonstruk ce – a zároveň nečekaně osobní zpověď. Minulost už není bezpečně vzdálená, ale vtahuje přítomné do děje. Hranice mezi hercem a postavou, názorem a osudem, se rozplývá…

Srdcem rekonstruovaného dějinného příběhu jsou postavy Jana Uprky, člena kolabo rantské etnografické skupiny Národopisná Morava a syna známého malíře Joži Uprky, a Jana Ryby, zastávající myšlenku příslušnosti Moravských Slováků ke slovenskému ná rodu, která vyvrcholila 16. března 1939, tedy v den vydání výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a den po vzniku Slovenského státu, společně napsaným dopisem Adolfu Hitlerovi s žádostí, aby Slovácko bylo připojeno ke Slovenskému státu. Z původně folk lórního uvědomění se stane riskantní politická hra, v níž každá volba má své následky. Byl jejich pokus vlastizradou, nebo oprávněnou snahou o národní sebeurčení? Jak těžké je nepodlehnout době – a jak snadné je odsoudit ty, kdo jí podlehli? A jsme vůbec schopni pochopit minulost, aniž bychom ji posuzovali optikou přítomnosti?