Sen noci svatojánské patří k nejoblíbenějším, a tudíž
i nejhranějším Shakespearovým komediím. Napsána patrně na přelomu let 1595/6, tedy těsně po dramatu Romeo a Julie, je jednou z těch mistrných her, které svého autora definitivně učinily nejuznávanějším dramatikem (nejen) své
doby. Se zmiňovanou tragédií spojuje poetickou komedii zmnožený motiv lásky; hlavní hnací sílu lidského života však na rozdíl od proslulého dramatu nahlíží s poněkud až škodolibě uvolněným nadhledem.

Shakespearovi se daří skloubit téměř nemožné vypráví tři příběhy ze zdánlivě neslučitelných prostředí: rámcem je chystaná svatba knížete Thesea a královny Amazonek Hippolyty, v pásmu nadpřirozených bytostí jsou jejich protějšky právě se svářící královna Titánie a král Oberon, a kontrastně k tomu se odvíjí příběh čtyř mladých veronských milenců. Nad to vše je ještě postaveno komické až burleskní pásmo řemeslnických ochotníků zkoušejících třeskutou „nanejvýš žalostnou komédii“ o Pyramovi a Thisbě… Právě spor v elfí a vílí říši zasáhne do veškerého dění a když se všichni aktéři potkají v lese, poplete zamilované příběhy k nepoznání. Kdo se v oné noci plné divů, které se možná staly a možná pouze zdály, zamiluje do koho, a zda všechno skončí hned třemi svatbami, nebo naopak, se dozvíme až za úsvitu…