Denní dům, noční dům

S využitím překladu Petra Vidláka.

„Každý o něčem sní. Já sním o tom, že krajiny Kladska a pohraničí vůbec neztratí své nostalgické kouzlo a paměť. Byla by to nesmírná škoda.“

Hlavní představitelka hry – alter ego Tokarczukové – zaznamenává příběhy, které se odehrávají v jejím novém působišti - poloopuštěné vsi na pomezí česko-polských hranic. V její kronice tak ožívají legendy o světcích, osudech konkrétních obyvatel i o vlkodlacích, obsahuje také záludné recepty na jídla z muchomůrek. Průvodkyní po tajemstvích lidských osudů a mýtech spojených s tímto krajem, v němž si zejména přistěhovalkyně uvědomuje nutnost vlastního zakotvení a získání kořenů, je vševědoucí parukářka Marta. Stejně jako „denní dům“ představuje skutečnost a „noční dům“ zase sen, podvědomí či sídlo archetypů, drama Denní dům, noční dům obsahuje kaleidoskop obojího – reality lidského bytí i jeho schopnost imaginace. Román nejúspěšnější polské autorky současnosti Olgy Tokarczukové bude poprvé na jevišti uveden v dramatizaci Renaty Putzlacher-Buchtové. V režii hostujícího režiséra Radovana Lipuse se ve SD po Pýše a předsudku od Jane Austenové a Křídle Lenky Lagronové, opět setkáme s výjimečnou ženskou autorkou.