Naši furianti

Obraz života v české vesnici v roce 1869 o čtyřech jednáních
Ladislav Stroupežnický
Fotografie Jan Karásek, návrh plakátu a grafické zpracování - Eva Jiřikovská 2009

Po Maryši bratří Mrštíků přináší SD další z klenotů české dramatické klasiky. Ve své době odvážně realisticky pojatá „satirická veselohra ze současnosti“ Naši furianti nejenže za sto dvacet let od svého vzniku (premiéra se uskutečnila v r. 1887) neopustila česká jeviště, ale svou žánrovou klasifikaci „ze současnosti“ si s nadsázkou udržela dodnes. Z pera našeho prvního dramaturga pražského Národního divadla vznikla totiž nebývale přesná – a mnohdy i nelítostná – bohatě charakterově propracovaná kresba české povahy obecně (lhostejno zda zde jde o vesnického sedláka poloviny 19. stol.). Neústupnost a soudivost, dobromyslnost i zlovolnost, marnotratná pýcha i lakotivé sobectví, ale při tom všem dbalost o čest, to jsou vlastnosti, jejichž jadrné a satiricky trefné ztvárnění bylo srovnáváno např. s Gogolovým Revizorem. Každý jistě ze svého okolí zná nějakou Verunku a nějakého Václava, jejichž zaslíbení brání nevraživost obou rodin kvůli majetku či postavení ve společnosti, všem nám bude povědomá parta poťouchlých „výborů“ řídících blaho nás všech a nebo frašku připomínající volba představené osoby. Naši furianti se do SD vrátí po dvaadvaceti letech, v režii Igora Stránského, s původní hudbou Josefa Fojty.

Inscenace