Zasáhl vás fenomén televizních reality show? Nezasáhl. Ale přiznávám, když běžela první řada Vyvolených, tak jsem ji, když jsem měla čas, sledovala. Zajímalo mě, za jak dlouhý čas a jakým způsobem si člověk může zvyknout na to, že je stále pod dohledem. A podle toho co jsem zhlédla, jsem podlehla dojmu, že velmi brzy. Z tohoto omylu jsem byla vyvedena po setkaní s Emilem Zajacem. Proč podle vás lidi tak láká nahlížet do cizích pokojů? Jako dítě jsem měla touhu vědět jak to chodí v jiných rodinách. Být přítomná jejich každodenním radostem, hádkám i obyčejného života. Vědět, jak jsou mé kamarádky trestané za podobné prohřešky, které jsem měla i já. Snad to patřilo jen k mé dětské zvědavosti, nebo způsob dětského vývoje, nebo jen chvilkový pocit nespokojenosti a nespravedlnosti, který jsem prožila. Snad každá matka dřív či později, slyšela přirovnání či porovnávání s matkou kamaráda své ratolesti. A myslím, že podobně to funguje i u dospělých. Ale těžko říct, nikdo nevidí do hlavy druhého Přihlásila byste se vy sama do podobné soutěže? A proč? Ne, nepřihlásila. Bála bych se, že se ztratím. Že se ztratím sama sobě. Už jste mluvila o tom, že jste měla možnost potkat se s účastníkem jedné z reality show. Dozvěděla jste se něco zajímavého? Ano dozvěděla. Jak jsem se již výše zmínila, byla jsem vyvedena z omylu. Byla jsem přesvědčena, že hádky, konflikty jsou vyvolané přirozeným vývojem situace a přirozeností jednotlivých soutěžících. Emil nám řekl, že za celé 3 měsíce, které strávil ve vile, si na kamery nezvykl. Nezvykl si na ně tak, že by se choval jak v běžném životě. Vše co tam probíhalo byla, dle jeho slov, hra. Každý ze soutěžících si vytvořil roli, kterou dodržoval. Použijete něco z informací i v nové hře? Ano použiji. Přesně to vědomí přítomnosti kamer. To, že se mé chování někde neustále hodnotí. Působil na vás Emil Zajac stejně jako v televizi? Ne nepůsobil. Ale nemůžu jej soudit či porovnávat. Viděla jsem jej v televizi před třemi lety, byl tam v určité nestandardní pozici a po odchodu z vily se jeho život, myšlení i hodnoty, díky medializaci, dle jeho slov, dost změnily. Podle mého názoru je to milý, slušný člověk. Co jste si o hře Little sister myslela po jejím prvním přečtení? Že nedbalá mluva, nedoříkání jednotlivých slovních spojení, používání výplňkových slov, je přesně odpozorovaná ze života. Že než se posluchač má možnost dostat k jádru věci, tak se musí prokousat množstvím úplně zbytečných slov, které s tématem vůbec nesouvisejí, a mnohdy může zapomenout jaká byla původní myšlenka. Tak jak se to, bohužel, v dnešních hovorech děje. Přiblížíte divákům její stručný děj? Ne nepřiblížím. Její obsah je popsán v našem předplatném, nebo na webových stránkách divadla. A konkrétní situace nechci prozrazovat. Přijďte se podívat! Hrajete dvojroli – co je na takovém úkolu nejtěžší? Ztvárňuji dvojroli sester Anny a Marie. Je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. A každá z nich má jiný přístup k životu. Myslím, že už víte, co je na tom nejtěžší. Těžké je ztvárnit odlišnost každé ze sester, ale zároveň i podobnost v jednání, jakou mají všichni sourozenci.