22. 5. 2015
V úvodu své recenze na Jiráskovu Lucernu ve Slováckém divadle připomíná J. P. Kříž dřívější spor teoretiků v Divadelních novinách nad smyslem a odkazem nejhranějšího českého dramatu. Tenkrát figurovalo v celé diskusi osm kvalitativně velmi rozdílných inscenací. A posloužily autorovi textu k uzavření myšlenky těmito slovy: „… a jako výmluvné dopovězení toho dávného sporu, přišla mistrova pohádka v polistopadových realizacích jednoznačně nejlepší. A nebojím se dodat - nejkrásnější: ve Slováckém divadle.“ Názory bývají různé (celou recenzi si přečtěte TADY...), přesto se dobře poslouchá (čte), když někdo označí naši práci jako nejlepší od roku 1989. A může to být i důvod, proč si Lucernu ve Slováckém divadle nenechat ujít! Víme, že velikou předností naší inscenace a zážitkem sám o sobě je scéna Evy Jiřikovské. A té se budeme dnes (níže) slovem i obrazem věnovat…
A opět se odvoláme na slova J. P. Kříže, která výtvarnou stránku naší Lucerny výstižně popisují: „V Uherském Hradišti měl režisér Igor Stránský s dramaturgyní Ivou Šulajovou mimořádně šťastnou ruku při výběru spolupracovníků. Vévodí jim Eva Jiřikovská, jedna z nejpřemýšlivějších českých scénografek. Hraje se v kulisách inspirovaných možná zámeckým barokním divadlem v Českém Krumlově, s obrázky bukolických ale i bitevních výjevů, romanticky klasicistních krajinných scenérií italského Francouze Clauda Lorreina, následníka Vláma Brueghela a předchůdce vedut hradů, zámků a městeček jako vystřižených z dílny moravského Rakušana Františka Richtera na horizontu scény. “Uchvátila mě jemnost a svit barokního měsíce, a pak už jsem jenom dělala výřezy, zvětšovala, umazávala, klonovala, natahovala, protahovala...“, řekla mi scénografka, když jsem se jí ptal, kde tu krásu našla. Nádherně s tím korespondují její stejně nápadité, do detailů precizní kostýmy s ornamentálním zdobením - trochu z Podorlicka a hodně ze Slovácka. Neviděl jsem už dlouho na české scéně nic tak dokonalého.“
Pro dotvrzení jsme vybrali několik snímků, které lépe než ostatní podobu scény přibližují. Podívejte se na ně ZDE…
Nejlepší však bude vidět vše na vlastní oči. Zařadili jsme Lucernu na program v pátek 12. června, a to od 18.00 hodin, aby se s českou klasikou mohly setkat všechny generace. Vždyť pohádková hra Lucerna Aloise Jiráska patří k základům české vzdělanosti a leccos sděluje o českém národním charakteru. A právě tak, s úctou k těmto hodnotám, k ní režisér Igor Stránský, výtvarnice Eva Jiřikovská i ostatní ve Slováckém divadle přistupovali…
Vstupenky na Lucernu TADY…