11. 11. 2011
Jakmile vyslovíte jméno režiséra Radovana Lipuse, kdekdo zpozorní. Tento vyhlášený režisér, scénárista a, jak sám o sobě rád říká, i kavárenský povaleč, je autorem mnoha originálních projektů, a to jak na divadle, tak v televizi. Pozorné publikum slovácké scény zná jeho Pýchu a předsudek či Křídlo, televizní diváci obdivovali Šumná města a další pořady. Nyní se naplno věnuje poslední novince Slováckého divadla. Zítra bude poprvé uvedena hra Denní dům, noční dům. „Všichni máme někde kořeny. Dům denní i noční. Hmatatelný i ztracený,“ říká režisér.
Před časem jste řekl, že v Hradišti sídlí divadelní bůh. Pořád si to myslíte?
Nemám důvod svůj názor pozměnit. Vzácné klima stále tady je: kreativní soubor s citlivým souzněním, výteční diváci, smělá dramaturgie!
Vypadá to, že ke Slováckému divadlu máte opravdu silný vztah. Chodíte na představení, když hraje v Praze, posíláte pohledy z cest… Čím si vás tak získalo?
Nevím, jak nejpřesněji v této věci odpovědět na otázku? Pokusím se: nic z toho nebylo by, kdybych k těm lidem a divadlu necítil velikou, tichou lásku.
Mění se soubor a divadlo samotné za ta léta, co je znáte?
Samozřejmě, že se soubor stále mění. V divadelní ubytovně už nejsou bohužel na chodbových večírčích k zastižení například junák Hejcman, šumná Hložková nebo zpěvný Zavičár. Od minula zde rovněž vznikl mnohý nový pár, a tak jsem poněkud zmatený, že některým členkám souboru se změnil stav i příjmení.
Jaká inscenace vás ve SD v poslední době potěšila?
Máchovi Cikáni. Dům Bernardy Alby. Konkurz podle Grönholma a fantaskní Modré květy. Čtyři intenzivní večery, čtyři rozmanité světy.
V Uherském Hradišti pracujete už potřetí. Kdo a podle jakého klíče vlastně vybírá hry, které tady nastudujete?
Klíč je tento: nesnadné leč zajímavé texty, chuť hledat třebas i divné a neprobádané cesty. Ovšem je jasné, že by ty doborodužné expedice nebyly takové bez Ivy Šulajové a Hany Hložkové.
Volíte hry plné poezie, netradičního pohledu na svět, silných i komplikovaných vztahů. Proč máte takové hry rád? Čím vás přitahují?
Na snadných věcech se člověk nic nenaučí a nedozví o světě ani o sobě. Když do pekla, tak na krásném koni a zvonivé podkově!
Denní dům, noční dům bude uvedený ve světové premiéře. Je to pro vás prestiž, nebo vás zkrátka téma oslovilo a neřešíte, zda už bylo někým na divadle zpracováno?
Důležitý je především příběh, smysl, téma. Premiéra – byť světová či česká, zas pro mne tolik neznamená.
Co o novince Denní dům, noční dům prozradíte?
Polyfonie příběhů ze současného i dávného pohraničí. Z Kladska, kraje, který byl chvíli český, pruský, polský. Všech a ničí. Příběh o vlasech, které rostou i po smrti. O houbách, které v lese mech odemknou vlhkými nočními klíči. Příběhy o lidech a o domech, které sny rozdrtí.
V čem může příběh oslovit uherskohradišťské diváky?
Všichni máme někde kořeny. Dům denní i noční. Hmatatelný i ztracený.
Jaký máte vlastně podzim?
Barevný, rychlý, na cestách. Snad někdy přespříliš hektický. Za chvíli přijde zima. Světlý nach. Nebude to tak navždycky. Ale tady v Hradišti se každý náhlý smutek o šepot révy roztříští.
Jste snad jeden z mála lidí, který nevlastní mobilní telefon. Pořád odoláváte?
Já neodolávám, odolávají skály, pevnosti a ženy. Nikdy jsem neřešil dotaz takto položený: proč mobil mít? Nenapadlo mě to. Stačilo si ho prostě jenom - nekoupit.
Kdo je Radovan Lipus
Radovan Lipus, rodák z Třince, vystudoval na pražské DAMU režii. Krátce působil v Činoherním klubu, v letech 1992 - 2008 byl v angažmá činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, v letech 2008-2010 působil jako kmenový režisér ve Švandově divadle. Kromě toho hostoval například v Národním divadle, Komorní scéně Aréna, Těšínském divadle, Národním divadle Brno, Divadle ABC, Divadle na Vinohradech, Divadle loutek Ostrava. Je autorem a režisérem úspěšného televizního cyklu Šumná města, na kterém je autorsky podepsán spolu s architektem Davidem Vávrou. Ve Slováckém divadle pracuje potřetí. Po Pýše a předsudku (2007) a Křídlu (2009) studuje s herci novinku Denní dům, noční dům.