Tereza Novotná: Setkání s režisérem Lipusem je pro herce radostné

Tereza Novotná, která je s tříletou přestávkou v letech 2001-2004, kdy působila v Moravském divadle v Olomouci, v angažmá Slováckého divadla v Uherském Hradišti už od roku 1998, se od dubna vrátila do divadla po mateřské dovolené. Před prázdninami jste ji mohli vidět jako Annu Petrovnu Vojnicevovou v inscenaci Platonov - Ztratil Hospodin trpělivost?, v sobotu se poprvé představí jako Araminta v novince Falešné našeptávání.

Terezo, už tuto sobotu se poprvé objevíte na jevišti jako Araminta v novince Radovana Lipuse Falešné našeptávání. Můžete prozradit něco o své postavě? Jaká je?

Podruhé v této sezóně odpovídám na podobnou otázku stejně… Je to mladá vdova a kdoví, jestli na mě nečeká jedna taková i v další připravované inscenaci. (Tereza Novotná hraje mladou vdovu i v inscenaci Břetislava Rychlíka Platonov – Ztratil Hospodin trpělivost?, pozn. aut.). Ale jaká? No asi krásná, aspoň pro Doranta, který se do ní zamiluje tak, že se strhne kolotoč lží a nástrah.

Falešné našeptávání není u nás příliš známé, na jevišti se text objevuje teprve podruhé. Jak se Vám Marivaux zkoušel?

No, celkem nesnadno. To, co se (doufám) bude zdát být lehké a „jako že nic“, je zaplaceno hodinami drilu a odříkání (směje se).

Našeptávání patří podle překladatelky Daniely Jobertové ke hrám, kde se všechno děje ve slovech a slovní jednání postav je velmi důležité. Máte nějakou fintu nebo pomůcku, jak se učit takové množství textu?

Jak násobilku. Myslela jsem si, že se učím texty relativně snadno, zmýlila jsem se. Byla to fuška.

S režisérem Lipusem se, pokud se nemýlím, ve Slováckém divadle potkáváte podruhé. Jaký je druh režiséra a jak se Vám s ním spolupracuje?

Je velice milý a pozitivní, pozorný a pečlivý. Pro herce radostné setkání.

Falešné našeptávání je komedie, což není jednoduchý žánr. Cítíte se na komediálním poli dobře, a co považujete za největší úskalí tohoto žánru?

V komediích hraji ráda, dokonce raději, než se na ně dívám. Každý kousek má nějaká svá úskalí, divák nám prozradí, která to jsou.

Zaujalo mě, že děj hry by se měl odehrávat ve 30. letech 20. století a tak trochu evokovat éru černobílých filmů pro pamětníky. Prozradíte víc?

Ano, způsob chování a jednání by se měl této doby dotýkat. A co se týče výtvarné stránky věci, dnes mě zahlédl na chodbě kolega Vaculík a pronesl: „Teri, ty jsi jak z první republiky!“

Jak se Vám, Terezo, partneří s kolegy…? Hraje fakt, že se všichni znáte tak dlouho, nějakou roli?

Co se týče partnerů na jevišti, jsem spokojena. Kdo by nebyl… Taková pěkná sestavička. A že se už nějaký ten pátek známe, to považuji za plus. Neztrácíme čas oťukáváním, jdeme přímo na věc (směje se).

Na závěr by mě zajímalo, který z titulů předplatného na příští rok Vás nejvíc zaujal a v čem byste si ráda zahrála?

Asi si netroufnu být úplně konkrétní. Přála bych si potkat se s inscenací, která by chytla za srdce mě i diváka.

Blanka Šmejdovcová