„Fotili jsme doma u produkčního Štěpána Goiše Pavlici, kde už bylo všechno krásně vánočně načančané. Dostal jsem úplně nové pyžamo, které se pak pravděpodobně přesune do divadelního fundusu. Zadání od fotografa Kuby Jíry znělo: ,Přistižen!'. A jinak to byla klasika jako většina focení s Kubou. Dělal cvak cvak cvak, tvař se tak, tvař se jinak, víc vyděšeně, víc překvapeně. Ve výsledku jsem měl dojem, že jsem stejně celou dobu držel stejný výraz, ale nakonec byl spokojený. Do půl hodinky bylo hotovo,“ popisuje Lukáš vánoční focení.

Stromeček z vlastních zdrojů

Lukáš a jeho manželka Míša mají dva malé syny, a tak se už i u nich všechno připravuje na Vánoce.

„Zrovna před pár dny jsem přišel domů a tam se zničehonic objevil odškrtávací kalendář, ve kterém se odpočítávají dny do té velké slávy. Dopis Ježíškovi píšeme okolo Mikuláše, abychom pak ještě babičkám stihli včas tlumočit, co mají spolu s Ježíškem zařídit. Ale je fakt, že tohle je spíš disciplína manželky. Před pár dny už jsem ale natáhl světelný řetěz na strom před dům, aby nám tady už něco svítilo, protože u nás v divočině nemáme pouliční lampy,“ usmívá se Lukáš.

Rodina žije na Břestku, kam se přistěhovala před pár lety. A jednou z výhod tohoto bydlení je, že vánoční stromečky si Matějovi pořizují výhradně z vlastních zdrojů.

„Dům je místo klasického plotu obehnaný živým plotem ze smrčků. Ještě když v něm žil strýc, nějak se o ně staral, ale v posledních letech jsme na to trošku zapomněli. Takže abychom úplně nezarostli, některých se zbavujeme a některé využíváme jako domácí zásobu vánočních stromečků,“ usmívá se Lukáš. „Většinou se manželka postaví před plot a řekne: ,Tenhle' a až ho složitě uřežu, tak dodá: ,Ten neee, jiný'. To se stalo vloni, vzala si k tomu i kamarádku, nakonec jsme ještě s jejím mužem složitě uřezali asi čtyři, a nakonec stejně zvítězil stromek číslo jedna. Ale i ty ostatní jsme samozřejmě udali kamarádům,“ uzavírá Lukáš Matěj.