Svatba, miminko, narozeniny. Slovácké divadlo prožilo krásný rok plný radosti

Slovácké divadlo má za sebou rok 2025 plný zážitků. A to nejen těch, které se děly na jevišti, ale i v zákulisí a v životech lidí, kteří ho tvoří. Slavilo se, radovalo a přáním divadelníků je, aby to vydrželo i do příštího roku.

Malý Samuel (na snímku s maminkou Adrianou) se má čile k světu

„Miláček, který nespí.“ Syn šéfa jeviště a garderobiérky je rychlý po rodičích

V březnu

Právě na svátek všech zamilovaných dostali ten nejkrásnější dárek garderobiérka Adriana Chlapečková a šéf jevištního provozu Slováckého divadla Petr Žajdlík. V pátek 14. února se jim narodil syn Samuel. „Měli jsme termín až 17. února, takže Valentýn náš záměr nebyl. My ho neslavíme, máme raději české svátky. Ale Samuelovi se zkrátka zachtělo na svět o chvíli dřív. Hlavní je, že jsou i s maminkou oba zdraví,“ usmíval se pyšný tatínek.

Na začátku března už měl maminku Adrianu i se synkem Samuelem doma a o oba se pečlivě staral. „Adrianka je ráda, že už je doma a má svůj klid a pohodlí, a i já jsem rád, že už můžu být s nimi. Aby si maminka mohla po císařském řezu odpočinout a načerpat sílu, hned první den po příjezdu z porodnice jsem si vzal noční. Měl jsem malého u sebe v posteli, a jakmile zakňoural, byl jsem hned vzhůru a dal jí ho na kojení,“ popisuje první dny se synkem. „Už jsem zvyklý od předchozích dvou dětí, že jsem k nim vstával, a navíc ani před porodem už jsme toho moc nenaspali, takže žádná novinka,“ dodával.

Dnes

A jak je na tom rodinka šéfa jevištního provozu dnes? „Samuel je mazlivý miláček, krásný modrooký blonďák, ale nespí. Budí se po hodině po dvou. Já samozřejmě vstávám a pomáhám, i když chodím do práce, protože maminka toho má sama nad hlavu, tak abych jí ulevil,“ svěřuje se Petr Žajdlík. O synkovi ale mluví s nadšením a hrdostí jako každý správný tatínek. „Už umí říkat mama, baba a zkouší tata. Když si ho položím na sebe, maminka vždycky konstatuje, že jsem si vyrobil vlastní kopii. Má už čtyři zuby, dva nahoře a dva dole. A je to divočák, to má po mně i po Ádi. Je rychlý jako hrom, ale nemůžeme se divit. Když nás někdy potkáte, všimněte si, jak rychle oba chodíme,“ uzavírá se smíchem Petr Žajdlík.