„Sen o konci vraždění přináší jen nové běsy“ – tak nazval svou recenzi na našeho Macbetha J. P. Kříž. Přečtěte si ji: „„Ten, jehož jméno zapovídá se vyslovit“, a kritik musí - tedy Macbeth, největší zlosyn, a že jich William Shakespeare světu přinesl pěknou řádku, završuje triptych mistrových tragédií z dílny principála Slováckého divadla Igora Stránského (Othello 2003 a Richard III. 2006). Jméno samozvaného vladaře nevysloví opravdu žádný anglický herec, a vyhýbá se mu třeba i náročným fyzickým rituálem obíhání divadla. A přestože kritik musí, potrestala ho tradice výmluvně a exemplárně: Ztratily se mu mobil a nelevné dioptrické brýle. Náhradních nemaje, dějiny ho přinutily vést hodnocení sezóny Slováckého divadla s lupou. Pro ostudu.“ (Pozn. ed.: Hodnocení inscenací Slováckého divadla je interní „zpětná vazba“, kterou poskytuje J. P. Kříž divadlu jednou až dvakrát ročně, je též podnětem k diskusi a dokument zůstává uložen v archivu divadla.)