Alexandra Vronská: Jsem nejmladší Maryša divadla

Nejmladší Maryšu dělí od premiéry její životní role už jenom několik desítek hodin. Největší úlohu své dosavadní herecké kariéry v ní vidí čtyřiadvacetiletá herečka Slováckého divadla Alexandra Vronská. V roli Vávry se divákům představí Kamil Pulec a Lízala hraje letošní šedesátník Jiří Juřina, jeho manželku ztvárnila Jaroslava Tihelková. Před samotnou premiérou, která se uskuteční v sobotu v 19.30, jsme brněnské rodačce Alexandře Vronské položili několik otázek.
Jste asi nejmladší Maryša, která se na prknech Slováckého divadla objeví, nespoutává vás to? Ano, jsem skutečně asi nejmladší Maryša. Vím, že přede mnou ji hrála Mikina Kolářová, a to je asi tak patnáct let zpátky. Tehdy byl režisérem také Igor Stránský. A nemyslím, že by mě můj věk nějak svazoval. Patřila role Maryši mezi vaše vysněné? Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla hrát právě Maryšu. Když jsem se dozvěděla, že se má tuto sezonu hrát, tak jsem spíš předpokládala, že dostanu roli služky Rozáry. Velmi mě nabídka hlavní role překvapila a nebudu zapírat – taky polichotila. A která je tedy ta vysněná role? Už od konzervatoře je to Kateřina ve hře Zkrocení zlé ženy. Ale ráda bych si zkusila i spoustu jiných. Proč si myslíte, že si režisér Stránský vybral zrovna vás? Jeden kritik, když odcházel z divadelního klubu potom, co zhlédl Dohana!, tak se zastavil a řekl mi: Vy budete prý hrát Maryšu. Ale Maryša má být taková plná žena a vy jste taková subtilní. Musela jsem mu oponovat, že já to mám všechno skryto v sobě. A možná, že to, co není na první pohled vidět, režisér postřehl, a proto si mě vybral. Vaší dosavadní největší rolí byla Desdemona, kdybyste je měla porovnat, která byla pro vás jako pro herečku složitější? Desdemona byla podstatně složitější, co se shakespearovského textu týká, kdy ten pověstný blankvers byla skutečná zkouška. Člověk musel striktně dodržovat verše a ještě do toho vkládat emoce, hlídání toho temporytmu nebylo snadné. Kdežto u Maryši jsem měla trošku strach z onoho mrštíkovského nářečí. Měla jsem obavy z toho, jak se mi bude učit, ale naštěstí se mi brzy vpilo do krve. Jak se vám, emancipované ženě jedenadvacátého století, hraje taková ‚utrápená` vesničanka? Ona není utrápená. Je hrozně hrdá. Je pod nátlakem tří chlapů – její otec, její milovaný a manžel, kteří naléhají takovým způsobem, že ji to donutí až k vyhroceným činům. Co se vám na roli zdálo skutečně nejobtížnější? Nebyla jsem si jistá, jestli v sobě najdu všechny ty její vnitřní pochody a monology. Ty se čerpají z životních zkušeností. V tom měly vyzrálejší herečky, které Maryšu ztvárnily, výhodu. Ale myslím, že se mi to nakonec povedlo.