Od září nebudete členkou hereckého souboru Slováckého divadla. Už máte sbaleno?
Proč bych se měla balit? Sice tady v divadle nebudu mít angažmá, ale budu pravidelně hrát v muzikálech Donaha! a Sugar a hlavně tady mám přátele a rodinu mého budoucího muže, takže sem budeme jezdit hodně často.

Vzpomínání se ale neubráníte. Které role byly pro vás za těch pět let nejzásadnější?
Na první místo stavím Maryšu, pak třeba muzikál Donaha!, kde nejenom hraji a zpívám, ale jsem i autorkou několika choreografií, ráda vzpomínám na práci s naším korepetitorem Jožkou Fojtou, který mi ukázal, co všechno dokáže můj hlas a v poslední době často myslím na Ellen ve Výstřelech na Broadwayi. Byla to sice menší role, ale byla pro mě důležitá.

To byla postava věrné a na první pohled nenápadné manželky, která snáší výstřelky a ambice svého manžela. Že by vám to připomínalo reálný život?
Tak o tom bych nechtěla spekulovat, pravdou ale je, že na manželství teď myslím často. To ale není asi nijak překvapivé, že?

To ne, zvlášť, když si uvědomíme, že do něj vstoupíte v sobotu 14. července. Co se vám honí v hlavě teď, několik dnů před svatbou?
To jsou úplně nezajímavé věci. Jestli dostal každý pozvánku, abych nezapomněla na květiny, na výzdobu, jaké bude počasí a jestli se všichni vejdou do kostela.

Máte snad nějaké zprávy o tom, že by nemělo být pro každého místo?
Byla jsem teď u masérky, bavily jsme se o svatbě a říkala mi, že od mnoha lidí slyšela, že se na svatbu přijdou podívat. Začínám mít strach, aby někdo důležitý nezůstal venku.

To vypadá, že půjde o pořádně velkou svatbu.
Je to jednou za život, tak ji chci mít se vším všudy. Budeme mít 130 lidí, i když tatínek říkal, ať raději jedeme někam do Thajska nebo na Havajské ostrovy a tam se vezmeme. Ale mě by to netěšilo, kdybych kolem sebe nemohla mít rodinu, přátele, kolegy.

Prozradíte, jaké budete mít svatební šaty?
Budou černobílé s vlečkou, nechala jsem si je navrhnout od vynikající módní návrhářky Jolany Schofield – Izbické, s mojí krejčovou Pavlínkou jsme je ale ještě vyšperkovaly, tak věřím, že se budou líbit.

To vám pak ve skříni zaberou spoustu místa, ne?
Nezaberou. Rozhodla jsem se, že je hned po svatbě prodám. Ať si v nich užije zase někdo jiný, když se mu budou líbit. Myslím, že někdo tak krásné šaty rád koupí.

Prodáte? Nechcete mít na svatbu památku?
Vy si myslíte, že nebudu žádnou památku mít? A co manžel? (smích)

Kdyby je některá z čtenářek tohoto rozhovoru chtěla mít doma, nakolik by ji přišly?
Nemusela by se bát, že by ji to zruinovalo. Bude to téměř symbolická částka. Řekněme, že 20 tisíc by jí stačilo. Nedávno někdo prodával na internetu svatební dort za milion dolarů. To cena mých šatů je proti tomu legrace, že? A rozhodně déle vydrží.

Jak se takové šaty prodávají?
Jednoduše. Dáte si na internet inzerát, kde je ukážete na fotkách. Ale Otík mi říkal, že nechce, aby tam byly naše obličeje, s čímž nesouhlasím. Jak by pak lidi věděli, že jsem v těch šatech já? Třeba by tím jejich cena ještě stoupla. (smích)

Budoucí manžel bude mít také speciální model?
S tím jsme vybrali klasický černý oblek v jednom salónu na Václavském náměstí. Moc mu sluší. Ale jestli se chcete zeptat, zda i jej prodáme, tak asi ne. Pánský oblek se dá na rozdíl od dámských svatebních šatů nosit častěji.

Budete patřit mezi nevěsty, které dodržují tradice, nebo vám takové věci nic neříkají?
Samozřejmě, že všechny tradice dodržíme, na tom si dáme záležet. Dokonce jsme po všech zvycích dlouho pátrali.

Vyzkouším si vás tedy. Budete mít na sobě jednu věc novou, jednu starou, jednu půjčenou a jednu modrou, jak by nevěsta měla mít?
Ano. Nové budou šaty, staré budu mít boty, ale neberte to doslova. Koupila jsem si kdysi krásné botičky na tancování a jsou téměř nepoužívané, půjčený, nebo spíš darovaný budu mít ručně vyšívaný kapesníček od babičky a modrá bude část podvazku.

Rozbíjení talířů, házení kytice – mimochodem, jaké květy jste si nechala do kytice svázat?
Přála jsem si červenočerné růže. Ale kytici házet nebudu, protože všechny přítomné dámy jsou, myslím, vdané. A únos nevěsty asi vynecháme taky. Nemyslíme, že je to vhodné.

A slavnostní menu?
Vy jste teda zvědavý – hovězí vývar, svíčková a hlavně vynikající znojemská vína.

Vy i váš budoucí manžel jste poměrně známí. Předpokládám, že na svatbě bude spousta populárních tváří.
Pozvali jsme nejbližší přátele a herecké kolegy, ať už ze Slováckého divadla, ty máme společné, nebo z Prahy. Přála bych si, aby přišli všichni. Otík má třeba moc rád seriálovou maminku Lenku Termerovou, sestru Danu Morávkovou, ale fakt netuším, jestli dorazí. Ona se ten den také vdává Laďka Něrgešová, navíc Hradiště je od Prahy přece jen hodně vzdálené.

Máte naplánovanou svatební cestu?
Ano, rádi bychom jeli na řecké ostrovy, ale na který konkrétně, to bych moc prozrazovat nechtěla.

Co se bude dít, až všechno kolem svatby skončí?
Nějaká čas plánujeme takzvaný dojezd, kde budeme jíst a pít, dokud bude co a pak začneme pracovat. Otík kromě hraní v seriálu točí dokumenty pro Českou televizi z cyklu Na cestě, na prázdniny jsou připraveny díly o krajích u nás v Česku. Hned v pondělí po svatbě se bude vysílat díl o Slovácku, kde bude samozřejmě část věnována i našemu divadlu.

A co budete dělat od srpna vy?
Půjdu na úřad práce.

Prosím?
Ano, nezapomeňte, že už nemám stálé angažmá a než si najdu práci, budu chvíli registrovaná tam.

Tak vy odcházíte z vyhlášeného divadla, aniž byste měla vyřešeno, co budete dělat?
Chci být zkrátka s manželem. Ale nějaká práce se rýsuje. Je šance, že bych mohla hrát například v mosteckém divadle Sugar stejně jako v Hradišti.

To byste byla jako ty slavné divy, co svoji parádní roli nastudují hned v několika divadlech.
A proč ne? Tady na Moravě je muzikál Sugar hitem a ocenila jej i komise, která rozhoduje o nominacích na Thálii, tak myslím, že by nebylo na škodu, kdyby výsledek viděli i diváci v Čechách. Nejradši bych všechny inscenace Slováckého divadla jezdila ukazovat po celé republice. Zaslouží si to.

A další práce?
Samozřejmě nesedím se založenýma rukama a nečekám, až mi zazvoní telefon s tím, že by pro mě nějaký režisér měl roli. Tak naivní nejsem. Možná přijde něco z pražského Divadla pod Palmovkou, ale to se všechno teprve rozhodne, nerada bych o tom mluvila a zakřikla to.

Plánujete rodinu?
Já bych moc chtěla co nejdřív. Myslím, že rodina má daleko větší smysl, než kariéra v divadle. Asi se ozývají biologické hodiny.

Co na to říká váš nadcházející?
Otík by určitě miminko také chtěl a vím, že za nějaký čas se chce z Prahy vrátit na Moravu, má to tady moc rád, je tady doma a vždycky, když sem přijede, celý pookřeje. Takže je možné, že brzy se tady usadíme i s dítětem. Nikdy nevíte, co se všechno přihodí.


Narodila se v roce 1980, vystudovala brněnskou konzervatoř a poté muzikálové herectví na JAMU, hrála si v Městském divadle v Brně a vyzkoušela si i televizní herectví v Četnických humoreskách. Ve Slováckém divadle je v angažmá od roku 2002 a vytvořila spoustu výrazných rolí. Ty nejoblíbenější jsou Ellen ve Výstřelech na Broadwayi, Desdemona v Othellovi, Bejbina v Šakalích létech, Lise v Bratrech Karamazových, Viky v muzikálu Donaha!, Maryša či Sugar. Za ztvárnění posledních dvou postav se dostala do širší nominace na cenu Thálie. Kromě hraní se věnuje choreografické práci, bývá pravidelně asistentkou režiséra Balaše při přípravě muzikálů. V sobotu 14. července se bude vdávat, jejím manželem se stane Otto Kallus, známý například ze seriálu Velmi křehké vztahy. Po prázdninách se rozloučí se stálým angažmá ve Slováckém divadle.