Tomáš Žilinský, herec: „Velký, ambiciózní a plný hudby. A taky rošťácký – tím, jak se v inscenaci mění hudební styly a žánry, a taky textem jako takovým. A taky občas do něčeho dloubne, aby přiměl k zamyšlení, že když dneska je to nějak a za Masaryka to bylo takhle, udělali jsme krok dopředu, nebo se koukáme zpět? A není škoda, že jsme neudělali větší krok?“

Jitka Hlaváčová, asistentka režie a choreografie: „Hodně hudební, hodně pohybový. Myslím si, že Dodo Gombár se snaží nastínit nejen život našeho prvního československého prezidenta a jeho rodiny, ale i naší země. Takový náhled a uvědomění, co se zrcadlí a co se možná znovu opakuje.“

Pavlína Hejcmanová, herečka: „Každý z nás se na jevišti vždy na chvíli stane Masarykem. Chceme tím ukázat, že měl spoustu tváří. Že byl nejen ten klasický tatíček, který toho spoustu dokázal, ale i normální člověk, táta a chlap, který se dokázal zamilovat.“

Jiří Hejcman, herec: „Jako kdyby Masarykovi bylo vidět do kuchyně a jiných místností. A tím zjišťujeme, že není vše jen ideální, že nebyl jen tatíček, ten vytesaný archetyp v holínkách, který se zasloužil o vznik státu, ale byl to člověk z masa a kostí. Doufám, že se nám podaří ho polidštit.“