Anna Michlíčková: Žila jsem rok na Kubě

Anna Michlíčková patří mezi nejoblíbenější tváře Slováckého divadla. Diváci si ji oblíbili v komediích Na tý louce zelený, Výstřely na Broadwayi, ale také v dramatických rolích. Právě teď dokončila práci na Roxaně ze slavné hry Edmonta Rostanda Cyrano z Bergeracu. Jak se jí na roli pracovalo? A jak je vůbec na Slovácku spokojená? Kde hodlá trávit prázdniny?
Ve Slováckém divadle končíte další sezónu. Jak jste se třemi lety na Slovácku spokojená? Když pominu báječné vinné sklípky, krásnou krajinu, srdečné lidi, skvělou slivovici, ranč Nevada v Buchlovských horách a příznivé klima, což se všechno pomíjet nedá, dostanu se k dobrému kolektivu a přejícím kolegyním, výjimečným režisérům a nádherným rolím. Z toho, doufám, jasně vyplývá, že tu nejsem jenom spokojená, ale i šťastná. A to jsem nezmínila, že mám z okna svého divadelního bytu velmi pěkný výhled a blízko do samoobsluhy. Miluji Slovácko! Sezónu končíte Roxanou, což je jedna z největších divadelních postav. Patřila mezi vaše vysněné? Nevysnívám si role, popravdě řečeno, o Roxaně jsem toho do první čtené zkoušky moc nevěděla. Cyrano je známý svým nosem a odhozeným širákem, ale čím je známá Roxana? Není snadné ji hrát, aspoň pro mě ne. Ale za tu možnost zahrát si ji, jsem ráda. Necítila jste se při práci na Roxaně svázaná slavnými jmény hereček, které ji hrály před vámi? To ne, takhle se divadlo hrát nedá, nebo alespoň já to tak neberu. To bych byla na jevišti svázaná skoro pořád. Navíc jsem Cyrana viděla naposledy tak v deseti letech. Neměli jsme na sebe štěstí – až teď! Jaká bude vaše Roxana? Vážená, veselá, ztřeštěná, sošná… Měla by být černá a bílá, blankytná a nachová, zářící i potemnělá, zlatá i duhová, možná trochu do zlata. Zkrátka, měla by hrát všemi barvami. Cyrano je romantickou hrou… Myslíte si, že dnešní doba přeje romantice? Dnešní doba romantice vůbec nepřeje, a proto rychle s romantikou alespoň na jeviště a nechat se inspirovat! Měla jste někdy v životě podobný handicap, jako Cyrano, který vám ztěžuje soukromý nebo herecký život? Těch je! Ale nic si z toho nedělám, narozdíl od Cyrana mohu své handicapy lehce maskovat. S nosem je to horší. Kdybyste si mohla vybrat jakoukoliv dobu a místo, kde byste mohla nějaký čas žít. Která by to byla? Velmi půvabná, alespoň z filmů pro pamětníky, mi připadá období po první světové válce, bohužel má tak smutné mantinely. Ale lidé se k sobě tak hezky chovali. A místo vidím přesně – roubená hájenka s doškovou střechou stojící u lesíka na úpatí vysokých hor, před ní průzračné jezírko s plovoucími kačenkami, za ní dlouhá zelená louka plná lučního kvítí a na nákup jezdím na koni. V dětství jste několik měsíců žila na Kubě. Jak na ni vzpomínáte? Žila jsem tam rok a bylo mi tenkrát osm let. Vzpomínám na to ráda, protože jsem nemusela do školy a koupala se v moři. Velmi mi tam ale chyběl český chleba a babička. Taky nemusím mít ještěrky a šváby v bytě. Chtěla byste se tam někdy vrátit? Kuba je země čarokrásná a vrátit se tam, je můj sen. Jen už tam snad nepotkám jejich vůdce. Na Kubě žijí velmi pozitivní lidé s obrovskou chutí k životu. Vzpomínám si, že obyvatelé mnohdy neměli dostatek potravin, všechno tam bylo na příděl, mléko dostávaly jen děti do šesti let, ale v odpoledních hodinách se Kubánci vypravili na pláž, pustili si stařičké rádio a dvě hodiny tancovali a smáli se. Na druhou stranu jsou ale Kubánci naprosto nespolehliví. S úsměvem na tváři přijdou v pět odpoledne, i když je čekáte od sedmi hodin ráno. Když vás ale pozvou na návštěvu, rozdali by se, ačkoliv sami mají málo. Překrásná je celá příroda i moře, i když někdy mi vadila padesátistupňová vedra. Premiérou Cyrana de Bergerac ale sezóna nekončí. Ještě vás čeká mezinárodní divadelní festival v Hradci Králové, kam povezete Racka režisérky Oxany Meleshkiny - Smilkové. Je pro vás důležité srovnání s ostatními soubory? Je to velmi důležité a prospěšné. Člověk se lehce nechá zhýčkat pozitivním ohlasem od diváků a v Hradišti jsou diváci opravdu skvělí. Letos jsem měla možnost vidět některá představení na festivalech v Brně, ve Zlíně. Těším se ale i na ten hradecký a doufám, že něco zajímavého z festivalové nabídky uvidím. Na samém začátku prázdnin se ještě představíte divákům v komedii Na tý louce zelený na hradě Buchlově. Máte to prostředí ráda? No jéje, je tam krásně a jezdíváme tam i přes rok na koních. Jednou jsme si koňmo projeli i hradní nádvoří. Představení tam mají nádhernou atmosféru, pokud ovšem neleje jako z konve. Z derniéry inscenace Slovácko sa súdí jsme odehráli jen deset minut a pak už nám diváci zděšeně prchali do úkrytů. A konečně prázdniny. Jak se je chystáte strávit? Budu dělat vedoucí na letních táborech u koní, na ranči Nevada, chtěli bychom s přáteli jet také na vodu (zřejmě na Sázavu), taky na chatu do Javorníků a taky nás s přítelem čeká svatba. No ano, už je to tady - žení se mu bratr. Možná, že si také zahrajeme našeho Hamleta z JAMU v klášteře Zlatá Koruna u Českého Krumlova.