Co pro tebe znamená Slovácké divadlo? Má práce. Jenom? Má největší výhra. Šel bys dělat rukama? Rád. Klíďo. Takže bys to třeba tady zabalil. Zatím nemám důvod. Co kdybys musel? Tak bych šel. Dělal bych zedníka. Co kdybys dostal výpověď? Budou pohovory s vedením, tak možná vyletím.. Zatím ale nikam neletím. Nemám důvod. Jsem tak mladý, že jsem rád, že sem tady. Za ty tři roky jsem hrál v takových hrách, a ani se to nezdá, ale měl jsem příležitosti. Jsem za ně rád. Mladí lidé jsou dnes marniví – chtěli by víc a víc. Já jsem za role a příležitosti tady vděčný. Skromnost? Nevím, asi jo… V dnešní hyperaktivní době se jí nedostává. Asi jedna z tvých největších rolí – Bejby v Šakalích letech. Je podle tebe klaďas nebo záporák? Jak pro koho... Pro mě osobně klaďas. Pro diváka je to různé. Mohl dělat vylomeniny, ale jeho lidská stránka byla dobrá – o danou tetu se nakonec postaral a měl ji rád. Stal se vzorem pro ty ostatní děcka – přijel rockendroll. Co pro tebe znamená Rock and roll o kterém Šakalí léta jsou? Pro mě osobně? Ano. Pěkná hudba. Jako malý jsem ji hodně poslouchal. Elvise. Moje první desky. Myslíš, že ses tzv. potkal s rolí? Jo, ten styl mně není cizí. Rock and roll je moje parketa. Další zajímavá role byla v Bratrech Karamazovcích… Najednou to bylo něco úplně jiného. Alexej s režisérem Pitínským. V angažmá jsem byl chvíli a byl jsem ze všeho ohromený. Pro mě byla tahle role obrovské štěstí. Jako nezkušený herec jsem z toho měl radost, trochu obavy. Ale každou reprízou se sebevědomí upevňovalo. I když… po každém představení jsem z toho byl odvařený a pořád měl výčitky, že to hraji špatně a tak. Zatím poslední zkušeností je muzikál Donaha! Nejvíc jsme se začali bavit, když jsme zkoušeli striptýzové číslo… Je to těžké. Jsem v šestici, ale moc toho nemám. Je to nářez – až v generálkovém týdnu to teprve začalo nabírat obrátky. Co pro tebe znamená generálkový týden, když už projíždíte celou hru? Týdenní chaos, řekněme, kdy se člověk ani nenaděje. Nápor jak sviňa. Ale rychle to uteče. Je to síla. A kdybys měl charakterizovat svůj pocit z herectví vůbec? Jsem trochu nervózní, ale jinak v pohodě.