„Je to upřímná hra o křehkých věcech. Rozeznívá tenké struny, drobná zranění, která si po léta neseme a která nás ovlivňují po zbytek života. Tento typ textů mám rád. Je pro ně naprosto zásadní společný kolektivní vklad – upřímný text si žádá upřímné tvůrce. Je o schopnosti dětí dospět a schopnosti rodičů nechat své děti dospět. O pochopení, jak se role ve vztahu rodič–dítě v čase proměňují. Také o schopnosti odpouštět a o překonání strachu ze selhání,“ říká režisér a věří, že téma hry zasáhne i diváky. „Může se odrazit v každé jednotlivé lidské zkušenosti, v nichž se od sebe lišíme. Minimálně by však mohla připomenout, že čas je neúprosný a že nám někdy mohou blízké vztahy proklouznout mezi prsty. Neotálejme tedy, aby nebylo pozdě,“ dodává režisér.

Výjimka pro Slovácké divadlo

Mimo svou domovskou Ostravu Jan Holec režíruje minimálně. Co ho přimělo tentokrát udělat výjimku?

„Kombinace sentimentu – Slovácké divadlo bylo první profesionální scénou, s níž jsem měl diváckou zkušenost – a víry, že bychom si s místním souborem mohli pracovně sednout. Když mě Lukáš Kopecký s nabídkou oslovil, dlouho jsem neváhal,“ prozrazuje režisér. „Vážím si toho, že jsme velmi brzy setřepali vzájemný ostych a mohli se soustředit na práci. Máme před sebou ještě kus cesty, ale v tuto chvíli jsem plný naděje a tvůrčího entuziasmu, což je důsledkem společného napojení. Spolupráce je to tedy velmi smysluplná,“ pochvaluje si necelý týden před premiérou uherskohradišťský herecký soubor Jan Holec.