24. 11. 2010
Je dobré posedět po premiéře Slováckého divadla s někým, kdo jeho tvorbu nesleduje soustavně, nebo do Hradiště zavítá po čase. A zůstane stát v údivu. Jako třeba po Bohu masakru Yasminy Rezy slovenský scénograf Jozef Ciller. Přivedla ho pracovní povinnost – chystá výtvarnou podobu Balašova muzikálu Cikáni jdou do nebe.
Nepřeháním, věřte mi: Po Činoherním klubu a po Českých Budějovicích je Hradiště třetím divadlem, kde brilantní text rusko-íránsko-maďarsko-židovské Francouzky uvedli. A vyznívá ve Slováckém divadle rozprostřeněji a naléhavěji než v Praze.
Recenzi J. P. Kříže uveřejnil deník Právo 2. listopadu.
Kdo zmáčkne knoflík?
To je závěr, k němuž jsme u sklenky vína po strhující lavině příběhu o konci civilizace došli: Kritika si ještě nestačila uvědomit, že herecká virtuozita není dnes na rozdíl od 60. až 90. let záležitostí zvučných jmen, nýbrž soustředěnosti na práci.
Co si budeme namlouvat. V Praze, částečně i v Brně si herci do divadla odskakují od kšeftů v dabingu, v sitkomech, seriálech, filmech… Mít herectví rád jako příležitost společného hledání a práce, těšit se z ní, to se dá zažít už jenom v Hradišti, v Chebu, v Budějovicích, v Hradci, do nedávna ve Zlíně, stále ještě také v Ostravě…
Boha masakru promyslel pro kvarteto svých herců Igor Stránský. Dvě distingované manželské dvojice – Irena Vacková-Josef Kubáník, Monika Horká-Kamil Pulec – domlouvají smíření jedenáctiletých synků, z nichž jeden druhého nazval udavačem, a ten mu prozměnu klackem vyrazil dva zuby. Počáteční serióznost summitu a vůle po dohodě zvedne však stavidla emocí a jako v šachové partii rozvichří se na scéně společenství na cestě ke konfliktu a ke konečnému zmaru. Aniž inscenace vybočí z mantinelů strhující komedie, příval probuzených atavismů smete normy slušnosti a svlékne aktéry ze slupek serióznosti.
Hroucení do černé díry
Co přesahuje ve Slováckém divadle výkony Chýlkové, Pleštilové, Dulavy a Kratiny v Praze, je ono vybičované rozpětí od polohy seriózních rodičů a občanů až k běsům odhalujícím přetvářku, egoismus, lhostejnost, nenávist, rozpad vztahů, pečlivě zakrývanou xenofobii. Proti tomu je klacek v ruce kluka jen upřímným účtováním.
Konec civilizace? Zahrál ho výtečně Kamil Pulec ve scéně, kde mu manželka ve váze utopila mobil. V té chvíli se mu zhroutily všechny jistoty, schoulil se do sebe a není. Vynikající Vacková, objevená Horká, perfektní Kubáník. A nad nimi Bůh masakru!
Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Yasmina Reza: Bůh masakru. Přeložil Michal Lazňovský. Režie Igor Stránský, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Eva Jiříkovská. Premiéra 25. října 2010.
J. P. Kříž