Davide, čím si krátíte „tvrdý lockdown“? 

Nenudím se. Každý týden „odučím“ minimálně 4 hodiny v projektu Herec do každé hodiny, co 10 až 14 dní si zopakuji náš nový muzikál Jesus Christ Superstar a představení Lichožrouti. Každý měsíc uběhnu jeden půlmaraton a k tomu dalších 100 až 150 kilometrů a taky dojíždím režírovat do Brna, kde teď zkouším novou pohádku.

Jak na vás nastalá situace, která trvá už rok, působí?

Na mnoho věcí jsme si asi už zvykli a to, co jsme si před rokem vůbec nedokázali představit, dnes vnímáme jako běžnou realitu. Ale taky čím dál tím víc pociťuji, jak mi chybí veřejné produkce a propojení s publikem, ať už při představeních, moderování nebo při scénických čteních.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Snažím se radovat z každodenních maličkostí, šálku dobré kávy či hřejícího jarního slunka. Ty nejsilnější radostné impulsy pak přicházejí především od dcery a manželky.

Na co se těšíte?

Věřím, že zrychlené tempo očkování nás už brzy alespoň přiblíží k normálnímu fungování celé společnosti – a na to se fakt těším, asi jako každý…

Herec, inspicient, moderátor a režisér. Muž mnoha divadelních profesí

David Vacke se ve Slováckém divadle objevoval už v dětských rolích. Poprvé stanul na prknech, která znamenají svět, když mu bylo 9 let. Do stálého angažmá nastoupil v roce 1994.

Je hercem, ale taky inspicientem, což je v divadle velmi důležitá osoba. Stará se o to, aby při představení byly všechny rekvizity na svém místě a aby nikdo nepřišel pozdě na svůj výstup.

David taky často moderuje oblíbené plesy Slováckého divadla. „Situace, na které dnes člověk nahlíží s úsměvem, jsou většinou právě ty, při kterých se v přímém přenosu nejvíc zapotí a do smíchu mu moc není. Například když k rozhovoru s laureátem divácké ceny přibruslil po parketu oceněný režisér a okamžitě bylo patrné, že už trošku přebral. Dělat interview s někým v takovém stavu je vždy veselé,“ vzpomínal David v jednom z rozhovorů.

Etabloval se ale taky jako režisér. Na Malé scéně Slováckého divadla pod jeho taktovkou vzniklo několik inscenací, jako například Konkurz podle Grönholma, Agatománie nebo Klub sebevrahů. Na velké scéně pak režíroval Nezbednou pohádku na motivy příběhů Josefa Lady.

„Náhodou je príma!“ Davidův tip na film v lockdownu

Vojtěch Vacke, tatínek Davida Vackeho, byl spisovatelem, scenáristou a dramatikem. Do Slováckého divadla nastoupil začátkem 70. let oficiálně jako kulisák, neoficiálně pak výrazně ovlivnil jeho dramaturgii. Letos 18. března by oslavil 81. narozeniny. Zemřel 25. března 1991, na včerejšek tedy připadlo 30. výročí jeho úmrtí.

David tatínka často zmiňuje jako svůj vzor a inspiraci. A nyní má pro příznivce jeho tvorby tip na trávení dlouhých večerů v lockdownu.

„Mohli by se podívat na film Náhodou je príma!, který byl natočen podle jeho scénáře a který dle mého názoru neprávem získal cejch komunistické agitky a upadl v zapomnění,“ upozorňuje David Vacke. „Odehrává se v roce 1948 a vznikal s velkými problémy pár let před pádem totality. O několik roků dřív by určitě komunistickou cenzurou neprošel. Měl jsem možnost být u bouřlivých tvůrčích diskusí mezi tátou, režisérem a dramaturgem tohoto filmu a vím, jak bez ohledu na dobu, kdy film točili, chtěli být maximálně objektivní – a když tak procházím pamětí, nikdy jsem na nic objektivnějšího s touto tematikou nenarazil. Je to parafráze na Romea a Julii, příběh mladých lidí, do jejichž života zasahuje svět dospělých a politiky.“