Co řekli na Perfect Days po interní premiéře?

Divadelníci mohli svůj nejvovější počin, komedii Perfect Days, zatím odehrát jen pro své kolegy z řad uměleckého souboru i zákulisí. Jak si ji užili z pohledu diváka Jiří Hejcman a František Maňák?

Jaroslava Tihelková coby matka a Tereza Novotná jako její dcera

Jiří Hejcman: „Premiéra bez diváků je smutná, ale snad se jich brzy dočkáme. Já jako divák jsem si Perfect Days užil moc. Kolegové to zahráli čistě herecky, bylo to citlivě režírované, šli hezky po příběhu a textu. Bylo to vtipné i dojemné. Komedii a kolegům přeju do budoucna především spoustu spokojených diváků.“

František Maňák: „Cítím jako výsadní právo, že můžu jít i v této době do divadla podívat se na inscenaci, i když jen neveřejnou premiéru. Z tohoto pohledu jsem si to maximálně užil. A i inscenace samotná byla super. Teprve v půlce jsem zjistil, že jsem ten slavný český film viděl (smích). Velmi mě to bavilo a Perfect Days do budoucna přeju hodně štěstí, úspěchů a spokojených diváků. Doufám, že to bude jedna z těch komedií, na které se bude chodit dlouho.“

A jak vnímají Perfect Days divadelníci, kteří v komedii sami hrají?

Tereza Novotná (Barbara Marshallová)

„Film režisérky Alice Nellis Perfect Days jsem nikdy neviděla, což je mi samotné záhadou. Protože většinou se na vše od ní těším, čekám nebo to časem doženu. Když jsem se dozvěděla, že bych měla v této romantické komedii hrát hlavní roli, už jsem se do toho ani nehnala, protože jsem nechtěla, aby to mé zkoušení s režisérem Mikolášem Tycem nějak ovlivnilo. Měl svou představu, kterou bychom měli naplnit bez ohledu na film.“

Jaroslava Tihelková (Sadie Kirkwoodová, matka Barbary)

„Sadie vidím ji jako pečující, lehce praštěnou, občas nesnesitelnou, ale milující matku. Prostě když byly děti malé, lezly jí někdy na nervy. Dnes leze na nervy ona jim.“

David Vaculík (Brendan Bolye, homosexuální kamarád Barbary)

„Na Perfect Days mě baví ta konverzační rovina, že je to celé založené na slovech. Je to tedy klasická konverzační komedie, která je jako žánr velice těžká a není snadné si s ní poradit. Režisér to musí mít hodně dobře vymyšlené, aby to fungovalo. Vše je založené na intonaci a slovních důrazech. Ta variabilita je to, co mě na tom baví, protože čeština skýtá krásné možnosti, a když je ta hra dobře přeložená, dá se každá věta říct různými způsoby a může vyznít desetkrát jinak.“