Čtyři otázky k Vojnarce pro Jiřího Hejcmana

Vesnické drama Vojnarka, inspirované skutečným příběhem Heleny Benešové, mělo svou první premiéru v roce 1890 v Národním divadle a Alois Jirásek jej věnoval svému příteli J. A. Sládkovi.

U nás ji uvádíme v režii Igora Stránského s Kamilou Zetelovou a Jiřím Hejcmanem v hlavních rolích.
Dnes vám přinášíme rozhovor právě s Jiřím Hejcmanem...


U násZdroj: http://slovacky.denik.cz/kultura_region/jiri-hejcman-i-kolem-me-obcas-pr...

Jirko, režisér Stránský ti svěřil hlavní mužskou roli – Antonína. Co o něm můžeš prozradit?
Je to svým způsobem nešťastný člověk, sžíraný svými běsy, hrůzou války, nešťastnou láskou, svými slabostmi, které ho nakonec doženou až do krajnosti.

Máš s ním něco společného?
Ano. Lásku k ženě. Občas nějaký ten běs taky proletí kolem, ale ve srovnání s Antonínovými vichry to je jen takový „váneček".

V čem spatřuješ aktuálnost tragédie?
Lidské osudy, které Jirásek ve Vojnarce vykreslil, jsou patrné všude kolem nás – jak tehdy, tak dnes. Jak pravil jistý klasik – „lidé se nemění, mění se jen doba, ve které žijí!"

Máš rád českou klasiku?
Odpovím trochu jinak. Jak se říká: „Vepřo, knedlo, zelo – to člověka nikdy neomrzí."

Zdroj: http://slovacky.denik.cz/kultura_region/jiri-hejcman-i-kolem-me-obcas-pr...