David Vaculík o Nepříteli lidu

Inscenace Nepřítel lidu (Síla interpretace) je na našem repertoáru teprve týden, zatím jsme ji hráli pouze pětkrát. A i za tak krátkou dobu se o ní začíná mluvit jako o velmi povedeném kousku. Již několikrát se závěrečný potlesk odehrával ve stoje. Hra se líbí jak divákům, tak i samotným hercům. Co si o ní myslí herec David Vaculík, který v Nepříteli lidu vystupuje jako tiskař Aslaksen a zároveň i jako moderátor, který děj hry propojuje s děním v sále?

Co ti proběhlo hlavou po přečtení hry?
„Ty vole, to je ukecaný“. Je to hra založená na textu, takže se mluví a mluví. Ale myslím, že jsme se s tou hromadou textu popasovali se ctí.

O čem je příběh Nepřítele lidu právě pro tebe?
To poselství je naprosto jasné: Není správné, aby hloupí vládli chytrým. V naší společnosti to bohužel neplatí a pravdu si tito „chytráci“ ohýbají, jak se jim zlíbí.

Ibsen v Nepříteli lidu kritizuje morálku, maloměšťáctví. Dá se ve hře najít nějaká paralela k dnešku?
To víte, že ano. A v podstatě jsem na to už odpověděl v předchozí otázce. Nepřítel lidu je hra stará více než století a je až zarážející jak moc je aktuální. Je mi z toho dost špatně.

Co bylo při studiu role pro tebe nejtěžší?
Rozhodnout se co je důležité a co ne. Umět správně argumentovat a být připraven na cokoliv.

S režisérem Duškem nespolupracuješ poprvé. Jaký je režisér?
Precizní, nic lepšího nevymyslím. Pracovat pod jeho vedením je pro mě velká radost a ještě větší pocta.

V čem je jiný na rozdíl od ostatních režijních osobností?
Jednoznačně v tom, že zkoušení s ním je bezpečné. Myslím tím, že nás vždy bezpečně a pevně dovede k premiéře. I když na začátku předloží úplně šílenou koncepci, tak jsem si s ním vždy jistý, že vše dopadne podle plánu, to znamená dobře.

Co bys chtěl, aby se divákům honilo hlavou poté, co budou odcházet z Nepřítele lidu?
Kdybych byl na místě Tomáše Stockmana, našel bych v sobě dost morální síly zachovat se stejně?