3. 12. 2010
Paní režisérka Zoja Mikotová je tichá jemná žena. Jemné a plné empatie bývají i její režie. Zabývá se pantomimou a pohybovým divadlem a nepřehlédnutelná bývá i výtvarná složka jejích inscenací. Je již léta pedagogem pohybových hereckých disciplín na brněnské JAMU, kde založila i obor Výchovná dramatika Neslyšících (VDN). Dlouhodobě se také věnuje divadlu pro děti a mládež. V den druhého svátku vánočního bude mít v našem divadle premiéru její zpracování pohádky Carla Collodiho Pinocchio…
Zojko, s pohádkami se potkáváte jako režisérka jistě hodně. Jaké se ale líbí vám osobně? Co by ve správné pohádce nemělo chybět, aby právě vás chytla za srdíčko?
Ráda pracuji s takovými texty, ke kterým mám vztah, cítím se s nimi v důvěrném spojení. A pohádky takové jsou. Mám je ráda všechny, každou pro něco jiného, některou pro její citovost, něhu, jinou pro humor i napětí, jinou pro její zemitost a opravdovost a jinou pro fantazijní nadčasovost. A správná pohádka má tohle všechno a ještě mnohem víc... Srdce jímá to, když v krutých a těžkých momentech se přece jen objeví - víra, láska, naděje...
Prozradíte něco o Pinocchiovi, kterého u nás připravujete?
Na zkoušení Pinocchia se těším... Když něco vzniká, bývá to těžké i radostné... To se ale všechno teprve uvidí...