Tři plné autobusy směr Slovácké divadlo

„V Bojkovicích jsem měla na starosti kulturu včetně zpravodaje, infocentra nebo knihovny. Do Slováckého divadla jsem jezdila s dětmi na pohádky, ale přece jen to bylo trochu z ruky. A tak když jednou přišly k nám na obecní úřad dámy ze Slováckého divadla a nabídly svozy autobusem, byla jsem moc ráda a hned jsem se toho ujala,“ popisuje energická žena. „Svého času jsem naplnila tři autobusy nejen z Bojkovic, ale i z Havřic, Pitína nebo Uherského Brodu. Nejvíc nás jezdívalo 139. Vždycky jsem napsala do zpravodaje datum a čas, kdy jedeme, a fungovalo to. Většinou jezdily spíš dámy, tak byly rády, že se dostanou i večer v klidu domů,“ dodává Marie Špiritová, která si předplatné do Slováckého divadla pravidelně pořizuje od roku 2000.

Z hvězdy gympláckých akademií hvězdou Slováckého divadla

Za uplynulého čtvrt století přineslo Marii Špiritové Slovácké divadlo spoustu mimořádných a nezapomenutelných zážitků.

„Jedním z nejsilnějších byla Pitínského Liška Bystrouška, to bylo něco úžasného. Měla jsem ráda snad všechny muzikály, které Slovácké divadlo uvedlo, namátkou Cikáni jdou do nebe. A nesmím zapomenout na Jožku Kubáníka, kterého jsem si pamatovala ještě z brodského gymplu, kam chodili i mí synové. Tehdy byl hvězdou školních akademií a pak jsem ho najednou viděla v pohádce Jeřábí peří jako hvězdu Slováckého divadla,“ usmívá se věrná divačka. „Vzpomínám na Rychlé šípy, ty jsem viděla šestkrát. Ještě když se hrály na Buchlově, vždycky jsem zařídila lístky pro celý autobus a vyrazili jsme z Bojkovic na Buchlov.“

Z nadcházejícího předplatného na rok 2026 se nejvíc těší na hudební komedii S tebou mě baví svět. „Jsem hodně zvědavá, jak to divadlo pojme, včetně dětí na jevišti,“ prozrazuje a rovnou dodává, proč Slováckému divadlu zůstává tak dlouho věrná. „Už tam jezdím skoro jako domů. Jak hned u vchodu potkám usměvavé dámy z pokladny a uvaděčky, z nichž mnohé znám pětadvacet let, cítím se zkrátka jako doma,“ uzavírá Marie Špiritová.