Dům Bernardy Alby: Zakažte ženě být ženou

Začátek měsíce dubna rozdělil herecký soubor Slováckého divadla na dvě netradiční poloviny. Zatímco Robert Bellan studuje Gogolovu komedii Hráči s výhradně pánským osazenstvem, něžnější část souboru připravuje jednu z nejpůsobivějších her španělského divadla s ryze dámským obsazením.

Dům Bernardy Alby je veskrze „ženská“ hra, a přesto, a nebo právě proto, je ohraničena a prosycena mužským elementem, jehož absence – ať již fyzická na scéně, nebo obrazně zastoupená v ději, funguje jen jako jeho rafinované básnické umocnění. Jediný muž v rodině – otec, zemřel, další muž – jediný nápadník a největší krasavec ve vsi – je pro pět dcer zralých na vdávání z různých důvodů nedosažitelný. Touží po něm všechny. Matka – Bernarda Alba však své dcery neústupně hlídá, svůj dům promění ve vězení a sebe v panovačnou tyranku, která nedbá o pravé city svých dcer ani své a vše podřizuje falešné morálce vesnice. Kam až bude ochotna zajít?
„Ve hře je ukryto jedno významné memento: při útlaku, při degradaci jednoho člověka druhým, nebo jedné skupiny druhou, nakonec všechno může explodovat něčím nečekaným, nevypočitatelným a nepředstavitelným. Tedy, že divno je zahrávat si s lidskou svobodou, s lidskou touhou i loajalitou, protože když se překročí určitá mez, může se stát něco, o čem nikdo dopředu netušil, že by bylo možné,“ říká o hlavním poselství hry překladatel Antonín Přidal.
Federico García Lorca patří k nejpřekládanějším španělským autorům a jeho Bernarda Alba, dokončená jen necelý měsíc před autorovým tragickým úmrtím v létě roku 1936, se stejně jako další dvě vrcholná Lorkova dramata – Krvavá svatba a Yerma - hraje po celém světě stále znovu a znovu. Ve Slováckém divadle ji diváci měli možnost vidět zatím pouze jednou, a to v roce 1986 v režii Jaromíra Pleskota a výpravě Oldřicha Šimáčka. Titulní roli tehdy ztvárnila Milada Kuncová, Poncii Hana Houbová, v rolích Bernardiných dcer se objevily např. Mirka Kolářová nebo stávající členka souboru Slováckého divadla – mladinká Monika Horká (tehdy pod dívčím jménem Svobodová). Tentokrát se do Bernardina uzavřeného domu vydá režisér Igor Stránský, pro nějž bude titul dovršením režijní lorkovské trilogie: v roce 1992 nastudoval Lorkovu tragédii Krvavá svatba a o deset let později Pláňku/Yermu; obě ve výpravě Petra Dosoudila a s hudbou Martina Štědroně. „Lorca je můj nejmilejší autor a vždycky jsem věřil, že po Krvavé svatbě a Yermě nastuduji i Bernardu Albu. Na této hře mě nesmírně vzrušuje základní myšlenka: zakažte ženě být ženou a zakažte člověku být člověkem…., “ doplňuje Igor Stránský. V připravované inscenaci se můžete těšit na celý dámský soubor, obohacený o hostující Evu Matalovou v roli Bernardiny matky Marie Josefy. Titulní roli Bernardy ztvární Jaroslava Tihelková. Mužského zástupce inscenačního týmu doplní po režisérovi do třetice ještě skladatel Martin Štědroň, zbytek týmu už je opět ženský: autorkou výpravy je Eva Jiřikovská, pohybovou stránku zaštítí Ladislava a Hana Košíkovy, dramaturgyní inscenace je Iva Šulajová. Premiéra Domu Bernardy Alby se uskuteční 18. června.

                                                                                                                                   -iš-