Pavlíno, jak jste prožili Vánoce?
U mých rodičů ve východních Čechách. Vrátili jsme se až na Štěpána. Nechali jsme tam děti a doma bez nich bylo po těch společných svátcích trochu smutno. Ale bylo to krásné, i když ani v Čechách nebyl sníh, což je škoda. Takže Vánoce byly rodinné.

Dodržujete nějaké tradice?
Vlastně ani moc ne. Například pouštění lodiček, rozkrajování jablíčka, to se u nás nenosí. Třeba by v tom jablíčku bylo něco, co by nás nepotěšilo, tak to radši neděláme (smích). Připravujeme ale tradičního houbového kubu a salát, jen kapra jsme vyměnili za lososa. Pomodlili jsme se, poděkovali, že jsme všichni zase spolu, to je naše tradice.

A Ježíšek přišel?
Vždycky po večeři jdeme na terasu a zapalujeme prskavky, aby viděl světýlko, a zazpíváme mu koledy, aby nás slyšel, kde jsme. Přišel. Ale je to divné, ani letos jsme ho neviděli…

Kdo z Hejcmanů byl letos nejhodnější?
Chtělo by se mi říct, že já (smích). Ale řekněme, že hodní byli všichni, včetně mě.

Dáváte si novoroční předsevzetí?
Nedávám. Dospěla jsem k tomu, že to nemá smysl. Třeba jsem si dřív dávala předsevzetí, že začnu běhat, a nikdy k tomu to předsevzetí nepomohlo. Až když jsem dospěla ke svobodě, že to nemusím dělat na základě slibu 1. ledna, tak jsem běhat začala.