Irena Vacková: Chtěla bych ochutnat tučného tuleně<br>Jiří Hejcman: Závodně levituji

Připravovat rozhovor s herci bývá někdy obtížné. I když se tváří vážně, vtipkují a vy nevíte, kdy mluví pravdu a kdy si z vás dělají legraci. Při rozhovoru k novince Slováckého divadla Vycucnutí to bylo těžké dvojnásobně. Herci Irena Vacková a Jiří Hejcman hrají v komedii Mariana Pally dvojici, která z čistajasna vypadne z letícího letadla a padá a padá dolů. To je samo o sobě tak absurdní, že se dalo čekat, že v podobném stylu si budou herci i povídat. Potvrdilo se to. Premiéra začíná v sobotu 3. června v tradičních 19:30.
Na divadle je možné úplně všechno. Jak se tedy přihodí, že se člověk stane vycucnutým? Irena Vacková: Obsadí ho do hry Mariana Pally. Jiří Hejcman: Jde to úplně jednoduše. Takhle po ránu jdu kolem takové naší úřední divadelní nástěnky a tu vidím, že visí nové obsazení, a to na Vycucnutí. Rázem jsem tedy Vycucnutý. Prozradíte, jak je těžké hrát pád z letadla, který autor rozepsal na několik stran textu? IV: Opravdu to není nic lehkého. Začínali jsme čtením matematicko-fyzikálních studií pádů, poté fyzickou přípravou a nakonec jsme museli překonat strach z výšek, a to skákáním z malého schodku až po tovární komín v Babicích. JH: Ba ne, je to snadné. Zkuste si jen tak ze cviku vyskočit třeba ze 3. patra průměrného činžovního domu. Po dopadu zjistíte, že to nic těžkého není. Když k tomu přidáte, že s kolegyní Irenkou již několik let závodně levitujeme, tak těch 30 stran předepsaných autorem, je pro nás opravdovou hračkou. Co se stane, když člověk dopadne? IV: Nevím. Tak daleko jsme ještě nedoletěli. JH: Když dopadne, tak se přece normálně zabije. Tedy v tom lepším případě. Jaké další nástrahy si pro vás připravil režisér Ladislav Pešek? IV: Jiřího Hejcmana a samostudium arabštiny. JH: Něco, co zatím nebudu prozrazovat, ale co my sami uvidíme poprvé asi až na veřejné generálce, takže to bude velké překvapení i pro nás. Budete jako v předchozí úspěšné Pallově hře hrát s publikem? Nebojíte se nečekaných reakcí? V komedii Zase jsem se umýval zbytečně jeden divák kolegyni Joskovou začal přímo před ostatními diváky obtěžovat… IV: Nebojím se! „Obtěžovat” diváky budeme tentokrát my. Ale jenom trošku... JH: Na tuto otázku přece nemůžeme odpovědět, jelikož na ni bylo vyhlášeno přísné informační embargo, ano? Autor hry Marian Palla se zúčastnil první zkoušky. Jak na vás působil? IV: Přesně tak, jak na mne působí jeho hra. Nevydává se a neschovává za něco, co není. JH: Na mě zapůsobil statečně – třemi sedmičkami červeného vína z Mařatic. Co je pro vás při práci na Pallových hrách nejdůležitější? (naučit se text, pochopit situace, hrát si, nepřemýšlet…) IV: Na Pallově textu pracuji poprvé. V případě Vycucnutých je nejdůležitější to všechno přežít. JH: Prima parta super lidiček, kteří mají srdíčko na pravém místě a nebojí se říct po zkoušce: „děcka, já jsem úplně vycucnutá,” Všichni se pak usmějeme a je nám dobře. Proč si myslíte, že mají Pallovy hry diváci tak rádi? IV: Protože si v nich zahrají taky a mají vzácnou příležitost „obtěžovat” herečky. JH: Od první premiéry Pallovy hry v našem divadle nad tím přemýšlím a ještě jsem na to nepřišel. Snad ta jeho úžasná poetika, básnivost, renesance textu, doslova metaforičnost, barvivost, zaoblenost, křivolakost a špetka Pallovského humoru. Kterou ze situací z Pallových her byste chtěli sami v reálném životě prožít? IV: Ochutnat tučného tuleně. JH: Snad ten pád z letounu, který bych si díky mým skromným levitačním schopnostem náležitě užil.