S jevištěm se po čtyřech letech loučí i úspěšný Autista: "Díky Autistovi jsem si víc začal všímat dění okolo mě," říká Josef Kubáník

Úspěšná inscenace Autista – Moje zatracené nervy! končí. Hru se souborem Slováckého divadla nastudoval v roce 2015 na Malé scéně režisér a ředitel divadla Michal Zetel a přímo pro Slovácké divadlo ji napsala Alžběta Michalová, která se inspirovala příběhem vlastního bratra. Josef Kubáník za ztvárnění titulní postavy chlapce Kašpara získal cenu odborné poroty za nejlepší herecký výkon Největší z pierotů.

Josefe, co se ti vybaví při vzpomínání na tuto inscenaci?

Velká dřina, následně nečekané nadšené přijetí a vzápětí i velké emoce. Ve spoustě diváků otevřela naše inscenace jejich 13. komnaty. Někteří se rozplakali, jiní zamysleli, další si slíbili, že se budou víc zajímat o lidi kolem sebe. Ale hlavně nikdo (snad) nezůstal nezasažený. A za to jsem vděčný nejvíc.

Dokážeš říct, co tě na "Autistovi" bavilo a co ti tato zkušenost přinesla?

Díky Autistovi jsem si víc začal všímat dění okolo mě. A když jsem se nedávno seznámil s jedním kolegou mé přítelkyně, a ten mi vyprávěl o tom, že se jako autista cítí mezi lidmi jako mimozemšťan, který přiletěl zkoumat planetu Zemi, jen jsem pokyvoval hlavou, protože jsem mu najednou rozuměl.

"Autista, to byla především milá atmosféra a úžasná zpětná vazba diváků," shodují se herci

Inscenace Slováckého divadla Autista - Moje zatracené nervy! se udržela v repertoáru čtyři roky. V květnu hra oslavila 90. reprízu a na začátku července ji divadelníci jako jediní tuzemští zástupci odehrají na festivalu VéNégy v maďarském Vácu. "Na zkoušení mě bavila milá atmosféra a taky to, že jsme byli jen čtyři a měli na všechno hodně času a mohli se dlouze bavit o autismu a o všem co je s ním spojeno," vzpomíná herečka Tereza Hrabalová. "Mě na „Autistovi“ vždy bavila zpětná vazba diváků. Třeba jak se ze začátku představení vždy ostýchali u vtipných situací zasmát, ale postupem večera, kdy získávali víc a víc informací, nechávali různorodým emocím volný průchod," dodává herečka Alžběta Mahdalová. "Bavilo mě samotné hraní a setkání se skvělými kolegy. A také jsme s Autistou zažili několik zajímavých besed, zájezdů a osobních setkání, kdy za námi po představení chodili diváci s poděkováním, anebo svými zkušenostmi. A také už o autismu vím o něco víc, než jsem věděl před zkoušením této hry," uzavírá herec Pavel Majkus.

Režisér inscenace Michal Zetel: "Je to hluboce sdílený lidský příběh"

"Proč byl Autista tak divácky oblíbený? Naprosto jistě to nevím, kdyby ano, už bychom měli další dvě pokračování. Ale jen se dohaduji, že to souviselo s mimořádnými hereckými výkony celého obsazení," vzpomíná na úspěšnou inscenaci její režisér a ředitel Slováckého divadla Michal Zetel. Podle něj byla inscenace prodchnuta velkou životní zkušeností a pravdou. "Autorka a dramaturgyně psala o svém životě, o životě se svým bratrem o své rodině. Je to hluboce sdílený lidský příběh. Mě na tom nejvíce zasahuje ani ne tak tradičně užívané schéma handicapovaného hrdiny, který nakonec překonává nástrahy a nepřízeň osud, či ona teze: "Nemám právo si stěžovat, protože jsem zdravý a můžu vše. Podívejte se na ty postižené lidi, jak ti to mají těžké a nestěžují si!", ale spíše vědomí, že kvalita života je velmi individuální věc a občas stačí jen trošku otevřenosti a lidskosti, jak ji zlepšit ostatním, ale především sami sobě," dodává Zetel. "Rodinná atmosféra, byť na konci náročné sezóny, velmi přispěla k pro mne zdárnému výsledku. A to se netýkalo jen herců, je to kus, na kterém se podílelo velkým dílem celé zázemí, za což všem patří můj velký dík."

(blš)