10. 2. 2005
Velitel četníků z Nikoly Šuhaje, Satanáš v komedii Portugálie, Kapitán Carbon de Castel-Jaloux ze Cyrana de Bergerac, Farář v Lišce Bystroušce všechny tyto a mnohé další divadelní postavy mají jedno společné jméno. Jiří Juřina. Na jevišti je nepřehlédnutelný, ačkoliv v civilu by do něj málokdo řekl, že hrál ve stovkách divadelních inscenací, natočil několik filmů, jeho hlas je možné slyšet v dabingu, v rozhlase. Před lety stál dokonce v čele Slováckého divadla jako jeho ředitel.
Jirka Juřina se před několika dny dožil významného životního jubilea. Přesto je na jevišti pokaždé plný síly a hraje naplno. Jak by ne. Divadlo mu učarovalo a takové závislosti se není možné zbavit. „Proč jsem stále u divadla? Dalo by se to bagatelizovat odpovědí, že nic jiného neumím, ale to by nebylo úplně přesné. Dovedete si představit námořníka, který by při vůni monzunu znovu nevyplul na moře? Nebo truhlář, když ucítí vůni hoblovek a klihu, nepustí se do dalšího rámu okna či dveří? Stejné to je, když herce zaujme nebo přímo uchvátí nabízený text či téma nebo jen myšlenka, ať větší či menší, a on si řekne: to je ono, to mi voní..., a musí jít do toho, byť by jej právě bolely zuby nebo se ozývaly plotýnky. To přesvědčení, že divák to slyšet chce ba musí, a že nikdo jiný by to nesdělil právě jako já... je to jako droga - závislost na odezvě diváků. A přiznejme si, je v tom i trocha ješitnosti, že já to dokázal,” vyznal se ze svého vztahu k divadelním prknům. Nejenom kolegové, ale i diváci a příznivci Slováckého divadla si určitě přejí, aby se Jirka divadelní drogy nezbavil. A aby na jevišti ukázal, jak velkým hercem je. Nejbližší příležitostí bude komedie Vstupte!, ve které vytvoří v polovině března jednu z hlavních rolí stárnoucího herce. Herce, který už toho tolik prožil, ale stále znovu se na jeviště vrací