Jiří, máte hodně zkušeností se záskoky?

No jejda, už jsem si chtěl i napsat na vizitky, že jsem profesionální záskokář. Když jsem nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle Polárka, nafasoval jsem čtrnáct textů a čtrnáct DVD a měl jsem necelé dva měsíce prázdnin na to se všechno naučit. Takže v tomto směru pro mě záskok v Šípech nebyla velká novinka.

U vás v divadle ale hrajete Rychlé šípy teprve chvíli…

To je pravda. Odehráli jsme akorát premiéru, takže jsem u nás zatím skoro nehrál. A byla legrace, že když jsem přišel do Slováckého na záskokovou zkoušku, tak kluci čekali, že se objeví zkušený Červenáček, a ptali se: Jak dlouho to hraješ? A já: Měli jsme premiéru v listopadu. Oni: A kolik repríz? A já: No premiéru v listopadu (smích).

Nastaly při záskocích nějaké nečekané situace?

Jasně že nastaly. Ale protože mám zkušenosti nejen se záskoky, ale i s improvizací, tak mi to vlastně bylo celé příjemné. Ta nejistota, co se stane teď a tady, to je to, co je na divadle živé a nejkrásnější. Moc jsem si to užil a po druhém představení mi bylo fakt líto, že už si to spolu asi znovu nezahrajeme.

„Zachraň se, kdo můžeš!“

Vždy, když nastane situace, že je potřeba záskoku v určité inscenaci, předchází představení takzvaná záskoková zkouška. V případě Jiřího Krupici a Rychlých šípů ve Slováckém divadle proběhla těsně před prvním představením 27. prosince a odhalila nečekané překvapení.

„Paradoxně zaplaťpámbu, že jsme u nás ještě tu inscenaci moc nehráli a neměl jsem zažité aranže nebo styl hraní. Ta naše je totiž mnohém úplně jiná. U vás je v nejlepším slova smyslu naivní a u nás to hrajeme mnohem víc navážno,“ vysvětluje Jiří Krupica. „Hlavně při prvním představení jsem byl proto zmatený jak lesní včela. Nehledě na to, že u nás třeba repliky Červenáčka říká Mirek Dušín… No zkrátka to bylo především napoprvé ve stylu zachraň se, kdo můžeš,“ směje se herec. A jedním dechem dodává, že si z toho důvodu ani nemohl z hradišťské komedie nic převzít do těšínských Rychlých šípů. „Pan režisér Robert Bellan by mi pravděpodobně všechno, co bych si přinesl, zakázal.“

Co ale ocenil, to bylo uherskohradišťské publikum, od kterého cítil velkou podporu. „Diváci to vzali krásně! U vás máte opravdu úžasné publikum. Užíval jsem si každý potlesk a smích,“ uzavírá Jiří Krupica.

Z Mikuláše se vyklubal Červenáček

Za více než dvacet let, co uherskohradišťský soubor uvádí dnes už legendární Rychlé šípy, je mnohokrát odehrál nejen na domácí scéně, ale taky po celé republice. A při jedné takové příležitosti je zhlédl i Jiří Krupica, který tehdy vůbec netušil, že si ve slavné inscenaci jednou i sám zahraje.  

„Asi před 10 nebo 12 lety hrálo Slovácké divadlo Rychlé šípy v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Tehdy to vyšlo právě na Mikuláše a divadlo hercům připravilo na děkovačku mikulášskou nadílku. A toho Mikuláše jsem jim ještě jako student Janáčkovy konzervatoře dělal já,“ prozrazuje. „Kluci si mě teď už nepamatovali, taky je to dávno, ale já je ano. Říkal jsem si, jestli si ně mě vzpomenou, ale ne. A to jsme dokonce tehdy s Davidem Vackem chvíli seděli v divadelním klubu a povídali si,“ směje se.

„Každopádně teď mi při společné práci připravili úžasné podhoubí. Trochu jsem se bál, jak to vezmou, když mezi sebou budou mít někoho, na koho nejsou zvyklí, ale byli skvělí. Moc mě to s nimi bavilo a doufám, že to snad bavilo i je se mnou,“ věří.

Nejbližší repríza Rychlých šípů je ve Slováckém divadle na programu 26. ledna a vstupenky jsou stále k dispozici.