Joži, než začneme, jak se máš, co je u tebe nového?
Nic nového, o čem bys nevěděla, není, vždyť spolu chodíme na kafe, furt si povídáme a víme o sobě snad všechno. Teď mám největší strach z premiéry Harold a Maude. Ale co ti budu povídat, ty sama víš, jaké to je, když má herec velkou roli, když mu na ní záleží a když si přeje, aby diváci poznali všechno, co do ní dává. Tady je to navíc umocněno tím, že budu hrát s Květou Fialovou. A to je paní herečka.

Chtěl jsi být vždycky hercem?
Ano, vždycky jsem chtěl hrát. A šel jsem si za tím hlava nehlava. Chtěl jsem k divadlu za každou cenu, a když jsem skončil gympl a nevzali mě na školu, tak radši, než abych šel jinam, kde by mě to nebavilo, byl jsem na úřadu práce jako nezaměstnaný.

Pak přišla nabídka ze zlínského divadla.
Ano, potřebovali tenkrát nápovědu, a tak jsem se jí stal.

Upřímně - nedovedu si tě jako nápovědu představit. Jak na to vzpomínáš?
Byla to ode mě vlastně drzost. Neměl jsem ani ponětí o tom, co je divadlo a hnal jsem se napovídat. Samozřejmě, že mi to nešlo a že si se mnou kolegové užili své. Ale snažil jsem se ze všech sil. Ono je to nesmírně těžké. Však o tom jako herečka víš své.

To ano. Co ta etapa pro tebe znamenala?
Jedno důležité zjištění. Když něco chceš, tak si za tím běž. I přes překážky. Nenechej se odradit, vydrž to a co chceš, to přijde.

Pak ses dostal na Zlínskou školu umění. Jak na ni vzpomínáš?
To byla vlastně první škola, kterou jsem dělal naplno. Věděl jsem, že se mi plní sen. A to pak člověk nemůže flinkat, protože by se mu to vrátilo.

Co se dělo po studiu?
Dostal jsem několik nabídek do angažmá, já jsem se rozhodl zůstat ve Zlíně v domnění, že to bude to nejlepší, protože to tam znám. Po dvou letech mě vyhodili, nějak se jim nelíbilo, jak pracuju. Tak jsem šel do Hradiště a teď už vím, že to byla moje nejkrásnější výpověď. S odstupem času se tomu hodně směju.

Ve Slováckém divadle sis už zahrál spoustu krásných rolí. Které máš nejraději?
Ty, které jsme hráli spolu my dva. (Smích) Mám rád spoustu rolí a je úplně jedno, jestli jsou to ty hlavní nebo, jak se u divadla říká, čurdy, tedy role malé. Mě baví se vyblbnout i na rolích, které mají pár výstupů. Snažím se všechny odvést naplno a s chutí.

Kromě herectví děláš taky tiskového mluvčího Slováckého divadla. Jak vypadá takový den mluvčího?
Ráno vstanu, vyčistím si zuby...

Počkej, myslím to vážně.
Však já taky. Role mluvčího spočívá v tom, že se snažím každému, kdo chce něco vědět o Slováckém divadle, poradit a odpovědět. Mluvčí by měl být vstřícný, empatický, měl by přicházet s originálními nápady, měl by pořád někoho popohánět a chtít ty nápady realizovat. Měl by umět vytvořit divadlu jedinečnost a neopakovatelnost. Takže když nezkouším, většinou pobíhám s mobilem u ucha a jakmile jej odložím, tak běžím něco natočit do studia a poslat do rádií, nebo píšu a píšu a píšu. Už si připadám jako Lenin. Po něm taky zůstaly tuny popsaného papíru. Ale snad ty mé výtvory na rozdíl od jeho někdo čte. Třeba teď je neděle, před deseti minutami byla půlnoc, všichni kolem mě spí a já odpovídám na tvé otázky. Zítra máme generálku, Jíťo, už bychom měli jít fakt spát.

Uměl by ses bez práce mluvčího obejít?
Ale jistěže! Jestli má třeba někdo pocit, že to dělám blbě, jestli má potřebu za mými zády komentovat moji práci, tak to může klidně dělat místo mě. Rád se podívám, jak to bude šlapat jemu a rád přiznám, že jsem byl na nesprávném místě.

Tvojí hlavní profesí je herectví a s tím souvisí i blížící se premiéra hry Harold a Maude, kde vedle tebe vytvoří hlavní roli i Květa Fialová. Jak jste se seznámili?
Dělali jsme u nás v divadle muzikál Adéla ještě nevečeřela a já jsem Květu a Naďu Konvalinkovou pozval. Obě dámy přijely, šli jsme spolu na večeři, tam přeskočila jiskra a bylo to. Pak mi Květa volala, že bude ve Slušovicích a my dva jsme tam jeli a od té doby jsem s Květou pořád. Známe navzájem naše přátele, rodiny, navštěvujeme se, je to pro mě naprosto osudové setkání.

Jak vůbec vznikl nápad, aby Květa Fialová hrála ve Slováckém divadle?
To byl nápad Květy. Jednou mi poslala sms, že by si se mnou chtěla zahrát divadlo. Chápeš to, co to pro mě znamenalo? Co je to za poklonu od takové paní herečky? Ono to totiž bývá naopak. Začínající herci prosí zkušenější kolegy, aby se mohli něčemu přiučit od nich. Odpověděl jsem jí tenkrát, že by to pro mě byla čest a Květa pak přijela za naším panem ředitelem, všechno probrali a vidíš - podařilo se to a hraješ v tom taky. A moc dobře!

Děkuji. Napadlo tě někdy, že s Květou Fialovou budeš hrát na jevišti Slováckého divadla?
Nejenom, že mě nenapadlo, že spolu budeme na jevišti hrát. Mě ani nenapadlo, že spolu budeme kamarádit. Já jsem obyčejný chlapec z Hradiště a tahle slavná herecká generace je pro mě jako bible.

Jaká je Květa Fialová v soukromí? Je skutečně taková, jakou ji známe?
Je ještě lepší. Přátelům neustále kupuje dárky, zajímá se, co se kolem mě děje, denně mě upozorňuje na maličkosti, které mi můžou změnit život, učí mě, jak se dívat na lidi a dává mi spoustu rad.

Jaké například?
Že si mám vážit sám sebe. Že se nemám nechat zničit blbci. Květa je totiž velmi inteligentní a často si pohrává s některým typem lidí, aniž by to věděli. To se pak hodně nasmějeme.

O čem je příběh Harolda a Maude právě pro tebe?
Že když je člověku nejhůř, může přijít něco, co jej zachrání. Že nic není ztraceno, že štěstí můžeme zažívat my všichni kdykoliv. Jen chtít. Je to krásná hra, silný příběh a jestli se někdy o někom může říct, že hraje strhující herecký koncert, tak je to Květa Fialová v postavě Maude. Každému divákovi bych přál, aby Květu v té hře viděl.

Těšíš se na premiéru, nebo se spíš bojíš?
Bojím, bojím, bojím. Ale jedna věc mě tak trochu uklidňuje. Spousta věcí, které se ve hře odehrávají, se nám s Květou přihodila i v životě. Také budeme hrát dokument o nás dvou. Budu šťastný, když to bude poznat.

Jitka Josková