Proč jste se rozhodla zapojit do hry „Zahrajte si v muzikálu Donaha!“? Pro mě byla soutěž výzvou o jedinečné šanci, která se rozhodně neopakuje denně. Zároveň jsem si už dávno přála přitáhnout do Slováckého divadla lidi, kteří ho ještě neznají. Dnes z řad diváků, kterým jsem tu příležitost nabídla, slyším samou chválu a s herci jsem si skutečně zahrála, čímž se vlastně splnil dvojí účel. Jak se vám podařilo přesvědčit přátele, že Slovácké divadlo je opravdu tím nej? Předpokládám, že svým neutuchajícím nadšením pro Slovácké divadlo a přirozeností. V našich hovorech už divadelní téma téměř nechybí. Mluvila jsem o něm tak dlouho a intenzivně, že se o tom zřejmě chtěli přesvědčit na vlastní kůži. A byli i tací, kteří jsou dost zaneprázdnění, ale chtěli mě podpořit. Kdy jste si vy sama uvědomila, že uherskohradišťské divadlo je pro vás výjimečné? S jednou delší přestávkou navštěvuji Slovácké divadlo pravidelně už od roku 1995. Ač se divadlo neustále vyvíjí, během té doby si nepamatuji, že by mě bývalo někdy zklamalo. Ale uplynulý rok se stal zlomovým, kdy jsem se na divadle chtěla podílet aktivně. A mám pocit, že prvotním spouštěčem byl muzikál Sugar. Stala jste se vítězkou a hrála jste se skutečnými herci v jednom z nejlepších muzikálů současnosti. Splnil se vám tím sen? Určitě. Chtěla jsem si zahrát s jedinečnými osobnostmi uherskohradišťského divadla, taktéž se jim trochu přiblížit. V Dohana! hraje bezmála celý divadelní soubor a tak jsem mohla mít všechny herce kolem sebe. Jak jste se mezi nimi cítila? O uherskohradišťském souboru je známo, že disponují srdečnými a otevřenými vztahy k publiku. Mohu to jen potvrdit. Výborná atmosféra, neotřesitelná soudržnost týmu. Byli ochotní, milí, shovívaví a přející. I touto cestou bych jim všem ještě jednou chtěla poděkovat. Čeho jste se nejvíc bála? Paradoxně sebe sama. Měla jsem pochybnosti, jak to zvládnu ruku v ruce s profesionály. Tréma byla, ještě na zkouškách jsem si připadala ztraceně a trochu nemotorně. Těsně před představením však ze mě stres úplně opadl a užila jsem si to maximálně až do konce. Co vás naopak nejvíc překvapilo? Že všechno tak rychle uteklo. Zalíbilo se vám účinkování v divadle natolik, že byste se chtěla stát herečkou? Herecké profese si vážím a jsem si vědoma, že obnáší dril, disciplínu, i krásnou práci. Nepředstavuji si, že se ze mě stane herečka ze dne na den. Zatím ani nevím, zda mám pro tuto profesi předpoklady. Vím však, že jsem všestranně zaměřená, takže se v podstatě ničemu nebráním. Které představení SD jste viděla nejčastěji? Kolikrát? Je jen málo inscenací, které bych viděla jen jednou. Všechny jsem viděla vícekrát, i se o to nadále snažím. Nejvyšší skóre má Sugar, tu jsem viděla už pětkrát, ostatní jí však zdárně sekundují, přičemž horní limit nemám stanoven. Kromě toho letos navštěvuji tři předplatitelské skupiny. Do Slováckého divadla můžu chodit pořád a na všechno. Máte ještě nějaký sen, který byste si chtěla v souvislosti se Slováckým divadlem splnit? Ano. Toužím po další soutěži. Mimoto bych ráda se Slováckým divadlem spolupracovala, a to v jakékoliv podobě. S divadlem, který mi přináší tolik radosti.