„Jeho první reakce byla, že přeřadil z pětky na čtyřku, myslím. Jeli jsme totiž zrovna autem a on řídil. To si pamatuji přesně. Kdybych totiž auto řídil já, bylo by to v tomhle století poprvé a patrně i naposledy, nejspíš už bych žádnou hru nenapsal a Lukáš nezrežíroval,“ směje se. „Lukáš tehdy řekl, že tohle téma mu už taky dlouho vrtalo hlavou, ale k jeho uchopení neměl klíč. Já jsem ten klíč našel ve scéně, kdy slováčtí separatisté píší Adolfu Hitlerovi a v hlavě se jim vybaví obraz Pouť u svatého Antonínka… a víc už neprozradím,“ dodává už vážněji. A jasno má i o svém postoji k názorům, že do některých věcí by se raději nemělo moc šťourat a je lepší je nechat spát.

„To je skvělé, že se takové názory objevily, naznačuje to, že jsme se tématem trefili do černého a že hra má šanci zaujmout. Kdybych psal třeba hru o Elišce Krásnohorské, patrně bych jejím ctnostným životem naplněným spisovatelskou prací nikoho nepohoršil, zato bych diváky nejspíš uspal. A vůbec, já sám nespím moc dobře, tak proč by měla v klidu spát vzpomínka na slovácké separatisty?“ dodává s nadsázkou. A rovnou odpovídá i na otázku, zda máme dnes právo dělat si legraci z vážných otázek. „Myslím, že jeden z klíčů k našemu přežití je právě schopnost dělat si legraci úplně z čehokoli. Zkrátka, situace je beznadějná, nikoli však vážná…“ uzavírá s úsměvem autor historické grotesky Slovácké jaro Pavel Molek.

Světová premiéra historické grotesky Slovácké jaro se ve Slováckém divadle odehraje v sobotu 7. února pod režijní taktovkou Lukáše Kopeckého. Dramaturgie se ujala Iva Šulajová, scénu vytvořil Pavel Borák, kostýmy navrhla Markéta Sládečková a hudbu napsal Mario Buzzi. Vstupenky na premiéru a první reprízy jsou k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.