Kostýmy z Úči? Sekáč, fotbalová šála od fanouška, někdo nosí pokaždé jiný

Komedie Úča musí pryč! není zvláštní jen místem, kde se hraje, tedy ve skutečné třídě základní školy. Ani kostýmy totiž nevznikaly tak, jak je v divadle běžné, tedy že by je navrhl výtvarník a podle jeho návrhů by je ušily krejčové. Protože se jedná o současnou hru a běžné oblečení, nechal režisér herce, aby si je vybrali sami.

Komedie se odehrává ve skutečné školní třídě

„Někteří vyrazili nakupovat do Zlína, někteří do sekáče, někteří vybírali v divadelním fundusu, tedy skladu kostýmů. A já jsem si vybílila vlastní šatník a botník. A ráda. Každý jsme kostým přizpůsobili představě o své postavě ze hry. Ale samozřejmě vše se supervizí režiséra,“ říká Tereza Novotná.

U nákupů ve Zlíně tehdy asistoval i sám pan režisér. „Když jsem byl tehdy se čtveřicí kolegyň nakupovat kostýmy, holky je zkoušely a pořád se mě chodily ptát, jestli tohle ano či ne, koukali na nás v obchodech, řekněme, se zájmem,“ prozrazuje se smíchem Michal Zetel.

Ve fundusu našel svůj ošuntělý kostým i Petr Čagánek v roli Jaroslava Kvapila. Další kus jeho garderoby věnoval kolega, šéf techniky Petr Žajdlík. „Vymysleli jsme, že moje postava bude fanoušek 1.FC Slovácko, a tak mi věnoval svou fotbalovou šálu. A na to konto jsem začal v inscenaci používat i jeho skutečnou hlášku ‚Přeeesněěěě‘, kterou on užívá opravdu skoro na všechno. Takže vlastně hraju jej,“ říká se smíchem Petr Čagánek.

Originální kostým má se svolením režiséra i Josef Kubáník. Přijde vždycky zrovna v tom, co má ten den na sobě. „Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil a neznám ani herce, který by měl na sobě každou reprízu něco jiného a bylo to vlastně v pohodě,“ směje se herec.