„Mamka už to rozdýchala,“ říká Pavel Šupina o výpravě k ukrajinským hranicím

Před několika dny zažili slováčtí divadelníci dobrodružství, o jakém by se jim nedávno ani nesnilo. Vydali se totiž na polsko-ukrajinskou hranici, aby lidem zkoušeným nesmyslnou ruskou válkou odvezli humanitární sbírku od diváků a zpět přivezli 16 ukrajinských občanů.

Pavel a jeho bratr Šimon se zapojují do pomoci od počátku války

Vyráželi bezprostředně po skončení představení Romea a Julie, ve kterém jeden z nich, Pavel Šupina, hraje titulní roli.

„Zorganizovali jsme dvě sbírky, a bylo to hodně náročné. Neustále jsme telefonovali na všemožná místa, balili jsme věci, pořád jsme něco zařizovali. Do toho jsme zkoušeli a večer co večer hráli,“ prozrazuje mladý herec. Těsně před odjezdem na ukrajinskou hranici bylo na programu Slováckého divadla slavné drama Williama Shakespeara, ve kterém hraje Pavel titulní roli.

„Přiznám se, že během představení jsem byl hlavou už tak trochu na cestě. Myslím, že hned v prvních obrazech jsem přehodil repliky a ztratil i nějaké slovo, za které jsem ani nenašel náhradu, snad by mi to pan Shakespeare odpustil,“ krčí rameny Pavel Šupina. „Nejvíc jsem se ale ztráty koncentrace obával u šermů, které jsou hodně náročné na pozornost, ale ty naštěstí dopadly dobře,“ usmívá se Pavel Šupina.

„Rodiče ví, jak jsme nastavení“

Na cestu do Přemyšle, města kousek od ukrajinských hranic, kam vezli svůj náklad humanitární pomoci, vyrazil nejen s hereckým kolegou Františkem Maňákem a dvojicí Petr Žajdlík a Jan Šuškleb z technického zázemí divadla, ale i se svým bratrem Šimonem. Co říkali rodiče na to, že se jim oba synové vydali na misi?

„Naše mamka ví, jak jsme nastavení, že zkrátka musíme pomáhat. Dovolí nám cokoli, jenom ne se chopit kvéru. Takže možná ani nechtěla protestovat, protože věděla, že tohle je jedna z těch bezpečnějších forem pomoci,“ směje se Pavel. „Dřív, než jsme jí to stačili říct sami, jí to stejně vyslepičil taťka, který zaslechl náš hovor s bráchou o tom, že jsme se zaregistrovali jako řidiči pro uprchlíky. Takže když jsme se pak dohodli na cestě s kolegy z divadla, řekla jen něco jako – už jsem to rozdýchala. Věděla taky, že budeme opatrní,“ popisuje rodinnou situaci Pavel.

Poslední dny byly pro herce opravdu náročné, v pomoci ale nehodlají polevit. „V divadle téměř denně zkoušíme a hrajeme, a proto je nutné rozložit síly. Počítáme totiž s tím, že pomoc bude potřeba dlouhodobě, nejen v těchto dnech,“ uzavírá Pavel Šupina.