16. 3. 2013
Rodina advokáta Torvalda Helmera prožívá idylickou dobu: jeho právě jmenovali ředitelem banky, čeká ho pohádkový plat; spolu s okouzlující manželkou Norou zařizují nový skvostný domov, těší se ze tří roztomilých dětí. Jsou tu první opravdu šťastné Vánoce, kdy rodina nemusí „škudlit.“ Najevo však vyjde mnoho let utajovaná záležitost s půjčenými penězi a falešným podpisem na směnce, jejíž postupné odtajňování nemilosrdně odhaluje pravé základy, na nichž stojí manželství Helmerových… Zeptali jsme se režiséra dnešní premiéry Martina Františáka:
Co tě lákalo na tom inscenovat Ibsenovu Noru?
Lákají mne silné ženské hrdinky. Ibsen je logické pokračování mé tvorby: Preissová, Čechov, Mrštíci – ti všichni se odkazovali k Ibsenovi. Ibsen je mezní. Fundament. Mistr. Krystalický. Je to autor mezních lidských vlastností, charakterů, lidských pohnutek. Takové divadlo někdo nazývá psychologické. Je to vztahová věc, kde nejdůležitější roli má žena v určitém postavení, a muž v určitém postavení. Životy našich rodičů neměly možnost se individualizovat. To zažíváme dnes. Lidskou osamělost, krutosti peněz, společnosti. Ibsen není „staré psaní“, cítím se s ním spřízněn. Je zde revolučnost tématu. Není to drama á la teze jako „cool dramatika“ a moderní německá dramatika. Mám rád i Ibsenovy žáky: Strindberga, O´Neilla, kteří byli okouzlení psychoanalýzou. Je tu také krutě poetický rozměr Ibsena – troll. Troll je démon, běs, který má jemné, ale nebezpečné zoubky. Zajímá mě troll v nás. Zde konkrétně je to démonická malost napadající silné osobnosti v situacích, které jsou pro ně mezní. Skrze mytické postavy tu vidím souvislost s Valašskem. Mám osobní vztah k Severu. Vzájemně si konvenujeme. Podstatný rozdíl je ale v tom, že v moravském zázemí je přítomen fenomén „sousedství“ – Ibsen se sousedstvím nepočítá. Je to anarchista. Ale ne anarchista rozkladu. Je to díky krajině, kde k sobě lidé mají dál. Ibsen způsobuje popáleniny, řezné rány, jako ledový střep. Nora je tzv. dobře napsaná hra.
Ve své době byla Nora skandální především v tom, že přivedla na jeviště hrdinku, která v nesvobodném ekonomicko-právním postavení, jaké tehdy ženy ve společnosti měly, odešla od rodiny – manžela a tří dětí.
Dnes už se manželka nenechá mlátit a vydírat prostřednictvím dětí. V dnešní době ve hře krystalizuje téma peněz. Nemít peníze nebo práci je potupné. Kdo dnes nemá peníze, čeká ho strmý pád. Objevuje se téma „nemoci bohatých“. Aktéři jako „feťáci matérie“. Postavy jsou vůči sobě teatrální, peníze nedovolí skutečný dialog. Nora vědomě žije jako loutka, užívá škálu hereckých technik. Jiné postavy zatrpkly vůči životu. Prostředí společenského soužití je emocionálně vydezinfikované, není zde ani vřelost, ani dusno. Sebereflexe postav je zabetonovaná.
Jaké východisko ze své situace nachází Nora dnešních dní? Uvidíte dnes v 19.00 hodin v premiéře.