Martin Vrtáček: jsem v podstatě líný člověk

Ačkoliv patří mezi nejoblíbenější uherskohradišťské herce, přiznává, že divadlo kvůli cenám nehraje. Přitom jich má hned několik. Za postavu Salieriho v Amadeovi, za Francoise Pignona z komedie Blbec k večeři, za profesora Higginse v muzikálu My Fair Lady. Na konci ledna získal další dvě ceny, a to za postavu Cyrana z Bergeracu. Svůj širák bude Martin Vrtáček odhazovat znovu v sobotu 19. března. Bude to už po pětadvacáté, kdy Slovácké divadlo druhou nejlepší hru loňského roku uvede.
V těchto dnech je to rok, kdy sis na obsazení v divadle přečetl, že budeš hrát jednu z největších divadelních postav – Cyrana z Bergeracu. Co se ti tenkrát honilo hlavou? Podlomily se mně kolena! Hrát roli, po které touží snad každý herec je nesmírně zavazující a všichni čekají jak se s tím onen „vyvolený” vypořádá. Ale věděl jsem, že na to nemohu myslet, protože by to byl začátek mého konce. Se Cyranem mám hodně společného, a tak jsem se rozhodl, že z toho nebudu dělat žádnou vědu a v podstatě budu hrát obyčejný příběh o sobě. A vyplatilo se. Nesvazovala tě třeba jména herců, kteří si slavného Cyrana zahráli před tebou? V žádném případě jsem nemohl dopustit, abych na něco takového vůbec jenom pomyslil. Můj Cyrano je moje vnitřní výpověď, a tak jsem jej i hrál. Opravdu si nelámu hlavu, kde se můj Cyrano mezi těmi desítkami Cyranů umístil. Pracoval jsem poctivě a na maximum. Pro mě je ocenění kritiky velmi cenné, ale nejcennějším jsou pro mě hlasy diváků, kteří mi posílají krásné e-maily, dopisy a velice milé dárečky a pozornosti na jeviště. Jak probíhalo zkoušení s režisérem Stránským? Bylo příjemné a idylické, nebo docházelo ke střetům a létaly vzduchem předměty? Především musím poděkovat panu režisérovi Stránskému, že mi svěřil tuto nádhernou roli. Dal mi ten nejkrásnější dárek k mému dvacátému výročí působení u divadla. Snažil jsem se ho nezklamat. Dělal jsem všechno proto, aby zkoušení bylo příjemné a idylické. Stihl jsem ještě bavit kolegy, aby při zkouškách panovala skvělá atmosféra, protože nerad pracuji ve stresu. Ubírá energii a myslím, že z toho nemá užitek ani herec a ani divák. Při zkouškách jsme se dobře bavili, a zároveň jsme udělali kus poctivé práce. Cos prožíval po premiéře, kdy se ukázalo, že Cyrano de Bergerac diváky tak zaujal? Že jsme nepracovali nadarmo. Byla to krásná práce a řádně jsme si ji taky oslavili. Ale mně stejně všechno dojde až několik měsíců po derniéře. To pěkné i nějaký ten úspěch si začnu uvědomovat teprve až když ta hra není a mám od ní tzv. odstup. Co podle tebe diváky na Cyranovi z Bergeracu tolik oslovuje? Myslím, že je to především silný a dojemný příběh tří hlavních protagonistů. A když se člověk chvíli zaposlouchá jak se dnes mluví, troufám si tvrdit, že je to také kultivovaný jazyk, kterým postavy promlouvají k divákům. Jde o skvěle napsanou hru, která i dnes má divákovi co říci. Důkazem úspěšnosti inscenace byl Divadelní ples, který ti vynesl hned dvě ceny. Jednak jsi získal bezkonkurenčně nejvíc hlasů a stal ses letošním Slováckým Oscarem, kritikové ti ale přiřkli i cenu Největší z pierotů. Na co jsi v těch chvílích myslel? Myslel jsem hlavně na celý tvůrčí tým, který se na vzniku této inscenace podílel. Na všechny kolegy a kolegyně, hlavně Aničku Michlíčkovou a Jirku Hejcmana. Zejména pak na kolegu a kamaráda Vladimíra Doskočila, který mi po celou dobu zkoušení dodával tolik energie a morální podpory, že nebýt jeho, můj Cyrano by rozhodně nebyl takový jaký je. Co tě u divadla žene dopředu? Jsou to ceny? Proboha,to v žádném případě ne!!! Herců, kteří doma počítají ceny nebo výstřižky z novin je mi upřímně líto. Každý herec by měl dělat divadlo spontánně, bez přehnaných ambicí a především by si měl vážit toho, že mu byl dán dar (nebo spíš drzost?) vystoupit před lidi a večer co večer jim dávat kus sebe sama. Je to asi taky můj altruizmus, protože mám neustálou potřebu hýbat s vědomím lidí a nutit je přemýšlet. U divadla jsi pěknou řádku let, když se ohlédneš, které postavy se ti nejvíc vryly pod kůži? Žádné nesnižuji a žádné taky naopak nevyvyšuji. Jsou to všechno moje děti. A co bych to byl za tátu kdybych nějaké upřednostňoval nebo naopak opomíjel. Mám je všechny stejně rád, malé i velké. Ke každé se váže určitý příběh, nějaká historka, nějaká myšlenka. A při vší úctě a pokoře si troufnu tvrdit, že se za žádné nestydím. Na čem pracuješ v současné době, v čem tě diváci brzy uvidí? V současné době pracuji na roli Davea v muzikálu Donaha! Je to velice náročný muzikál, jak herecky, tak pěvecky. Má několik silných témat a moc bych si přál, aby diváky zaujal nejenom titulem, ale i svým poselstvím. Režisérem muzikálu Donaha! je Radek Balaš. Jak s ním jde práce? Přece jenom patří mezi náročné režiséry… S Radkem se mi vždy pracovalo velmi dobře. Je to pohodový režisér, který ví co chce a který má jasno. Jsem v podstatě líný člověk a potřebuji nad sebou bič. Radek tento bič pevně svírá v ruce. Sice dost brblám, ale v hloubi duše si uvědomuji, že je to jen a jen dobře.