Pane režisére, čím vás tak fascinuje právě Masaryk, že jste se rozhodl věnovat se mu v samostatném díle?

Postava prvního československého prezidenta mne přitahuje už dlouho. Myslím, že v jeho příběhu je vlastně otisk dramatických dějin světa v neklidné době. Zpráva o energii a napětí na přelomu 19. a 20. století, časovému výseku, ke kterému se vracím opakovaně a nepřestává mne autorsky i společensky inspirovat. V něčem je to bublání protichůdných sil podobné tomu, které nelze přehlédnout dnes. Zároveň je možné tvůrčím způsobem zachytit nejen cestu jednoho muže, případně jedné rodiny, plnou zvratů, ale příběh jedné země, jednoho společenství. Příběh plný nečekaných otázek a impulzů.

Proč jste zvolili formu muzikálu?

No, my jsme od začátku chtěli strukturu takzvaného klasického muzikálu trochu rozbít, i když jsme věděli, že bychom se rádi k tématu postavili způsobem múzickým, formou divadla, kde jsou slovo a hudba propletené v jeden pevný provaz. Podotýkám, že hudba soudobá, opřena o rapovou či beatovou stopu.

S jakými pocity a emocemi jste se znovu vracel do Slováckého divadla?

S pocity klidu, míru a souznění.