Mnoho povyku pro nic se v červnu s diváky rozloučí

Komedie Williama Shakespeara Mnoho povyku pro nic, kterou nastudoval režisér Zdeněk Dušek, končí. Derniéra se uskuteční ve středu 5. června a vstupenky jsou již v prodeji! Členové ansámblu v následující anketě prozradili, jak budou na inscenaci a spolupráci s režisérem Zdeňkem Duškem vzpomínat.

Martin Hudec: Budu vzpomínat na svou první velkou roli na velké scéně Slováckého divadla, na setkání s výjimečným režisérem, na krásnou příležitost a obrovskou výzvu, taky na boj s veršem a samozřejmě na kolegy, kteří to se mnou vše prožívali a pomáhali mi. Děkuji.

Jiří Hejcman: Bavilo mě to a nejvíc mě baví Zdeněk Dušek jako takový. Je to vždy výprava do nových končin hercovy fantazie a sfér. Výprava vždy výjimečná a jsem vždy moc rád, že se jí mohu zúčastnit.

Klára VojtkováPo Povyku se mi bude moc stýskat. Jak zkoušení, tak samotné reprízy mě ohromně bavily a naučily mě mnohému. Byla to práce, při které herec pookřeje, a pár let z ní může profesně čerpat. Vždycky je důvod, proč si inscenaci zamiluji a pak ji ráda hrávám, ale někdy ten důvod musím pečlivě pohledat. Tady nenacházím důvod, proč se na ni netěšit. Autor, režisér, partner, role, text, to vše pro mě bylo velmi inspirativní. Vzpomínat budu též na, bohužel poslední, setkání s velkou osobností – překladatelem Jiřím Joskem.

Martin Vrtáček: Rád. Jako vždy jsem si s režisérem Duškem rozuměl a hlavně je to první režisér, který o blankversu nejen mluvil, ale důsledně na něm s námi pracoval a vyžadoval, aby jej herci dodržovali.

Štěpán Goiš: Spolupráce se Zdeňkem Duškem je vždy potěšením. Mnoho povyku pro nic pro mě bylo potěšením dvojnásobným, jelikož mě obsadil do krásné role zpěváka. Vyfasoval jsem ukulele, které jsem držel poprvé v ruce, noty na dvě písničky a falešné tóny a zpěvák nezpěvák jménem Baltazar byl rázem na světě.

David Vacke: Na práci se Zdeňkem Duškem se vždy vzpomíná moc dobře, je to náročné a smysluplné. A u "Povyku" se mi navíc vybaví celá řada reakcí diváků, kteří mě zastavili v autobuse, na ulici či v obchodě, a chtěli se svěřit s velkým zážitkem, kterého se jim při "Povyku" dostalo.

Petra Staňková: Je to moje první spolupráce se Zdeňkem Duškem, když nepočítám Nájemníky, které jsem přezkušovala. Moc jsem se na ni těšila, protože inscenace, které jsem od něj viděla, mě vždy nějak zasáhly. Budu vzpomínat s úsměvem a těšit se, že se někdy znovu při práci setkáme.

Pavel Majkus: Na zkoušení se Zdeňkem Duškem jen tak nezapomenu. Přestože jsem tam měl roli, řekněme, prostřední, sešlo se toto představení s druhou premiérou, hrou Přes ploty, v poměrně těsném závěsu. Způsobila to rekonstrukce hlediště, tedy důvody pochopitelné, nicméně když jsme finišovali s "Ploty" a za 3 týdny šli do generálek  s "Povykem", byl to pro všechny kousek přímo husarský a na hranici možného.  Dopoledne jsme měli zkoušku na jednu hru, odpoledne na druhou. Přidaly se k tomu ještě nachlazení a virózy, jak je v lednu časté, když se člověk většinu času vyskytuje v uzavřených a nevětraných prostorách. A ty viry jsme si samozřejmě při zkoušení kolegiálně předávali a při generálkách to v zákulisí vypadalo jak v plicním sanatoriu… A tak jsem byl při premiéře Povyku opravdu rád, že je ten maraton šťastně za námi… Zdeněk Dušek nás inspiroval ve finále zajímavým studijním materiálem, hodně jsme se toho dozvěděli o způsobu hraní humorných dialogů, pointování vtipu a načasování gagu. Zdali se to všechno dostalo do našeho provedení samotného, to nechť posoudí laskavý divák. Podle diváckých reakcí bych řekl, že ano.

(blš)

Shakespeare a Mnoho povyku pro nic ve Slováckém divadle v číslech:

1599 hru napsal William Shakespeare

23. inscenace slavného dramatika ve Slováckém divadle

2. uvedení hry Mnoho povyku pro nic

16. 6. 1960 měla premiéru první inscenace režiséra Jiřího Škobise

27. 1. 2018 měla premiéru druhá inscenace režiséra Zdeňka Duška

26. 2. 1955 byla uvedena první hra Williama Shakespeara ve Slováckém divadle, komedie Sen noci svatojánské v režii Evžena Sokolovského